Hlavní obsah

Nejdůležitější hráč? To nejsem, ale byl jsem klíčový muž oslav, směje se volejbalový mistr

30. 4. 2021 18:30

Nerozdával rozhodující smeče, ani neničil soupeře zdrcujícím servisem, takže nepatří Martin Kočka mezi hvězdy volejbalového Karlovarska, které dosáhlo na mistrovský titul. Jeho smysl pro humor ale dokáže udělat s týmem divy. „Nebyl jsem nejdůležitější hráč, ale byl jsem klíčový muž oslav," směje se mladík, který neschází snad na žádném snímku křepčících Západočechů. „Jsem nejmenší. Musel jsem stát vepředu," vysvětluje s tím, že tým i při oslavách ctil zásadu 3R spojenou s dobou covidu. „Myli jsme si neustále ruce, nasazené jsme měli respirátory a mezi sebou dodržovali dvoumetrové rozestupy," hlásí.

Foto: Karlovarsko

Martin Kočka mezi hvězdy volejbalového mistra - Karlovarska - nepatří. Důležitou roli v týmu ale má.Foto: Karlovarsko

Článek

Působil v týmu pražských Lvů jako první nahrávač v ligovém béčku, v extraligovém áčku pak mohl myslet na pozici nahrávěče číslo 3. Jenže pak přišel zájem Karlovarska. Když si na tu chvíli vzpomene, dalo by říct, že zíral s pusou dokořán. Takové laso prostě nečekal. „Přijel jsem z tréninku a volal mi Jakub Novotný (předseda klubu). Druhý hovor následoval od Ondry Hudečka (manažer)," vzpomíná na námluvy Kočka. „Byl jsem překvapený, v šoku. A šťastný," vyhrkne mladík, o němž se hovořilo spíše jako o trenérovi mládeže. Najednou měl krýt záda legendě legend Lukáši Ticháčkovi. „Znělo to jako sen," neskrývá.

Krok konzultoval se svým otcem Milošem. To je pro změnu člověk, kterému by měli na Lužinách postavit sochu. Tamní volejbalový oddíl totiž před 29 lety zakládal. A teď ho měl junior opustit. „Táta nic nenamítal. Uvědomoval si, že je to pro mě krok dopředu," líčí volejbalista. Věděl, že v novém působišti nemá co ztratit. Jako outsider se ale necítil, i když si uvědomoval, že bude zastávat pozici druhého nahrávače ve špičkovém týmu s velikými ambicemi. Během zápasů byl připravený na to, že bude povzbuzovat parťáky z místa určeného pro náhradníky. Jenže...

Foto: Karlovarsko

Volejbalista Karlovarska Martin Kočka.Foto: Karlovarsko

Pak přišlo Trentino, 1. prosince 2020. Karlovarsko hrálo 1. kolo skupiny E Ligy mistrů. V úvodní sadě duelu s Friedrichshafenem nestíhalo. Nefungovala souhra a do hry se dostal právě Kočka. „Nebál jsem se. Čím těžší je cíl, tím je cesta k němu zajímavější," prozrazuje. Na palubovce se neztratil. Vary získaly nečekaný set, vůbec první v této prestižní soutěži.

Kočka prý ale nic jako zadostiučinění necítil. Dobře si uvědomuje, že jej limituje výška. „Měřím 178 centimetrů, tedy jako úplně typický průměrný Čech," vypálí nacvičenou odpověď. Reprezentant Daniel Pfeffer má jiné informace. „Martin si přidává tři, možná až čtyři centimetry," prozradí s úsměvem. Právě spolu po návratu Ticháčka vytvořili v Karlovarsku dvojici. Ovšem na liberu. Ani přechod na tento post Kočku neodradil. „Já bych hrál i na univerzálu," směje se. „Na nějaké urážení a křivdy není během sezony čas. Jsem týmový hráč," zdůrazňuje.

Na cestě Karlovarska za mistrovským titulem údajně sehrál důležitou roli i otec volejbalisty. „V semifinále jsme vyřadili Lvy. Táta mi stiskl ruku a řekl, že mi odpustí, jen pokud získáme zlato. Svěřil jsem se s tím spoluhráčům, nedalo se nic jiného dělat," usmívá se 22letý volejbalista, který si zahrál rovněž v bojích o titul. „V první sadě v Budějovicích jsem nic nečapnul. Na hřiště šel Martin, všechny zbláznil, a my následující set vyhráli," oceňuje záskok kolegy Pfeffer.

Možná i kvůli tomu „bláznovství" dostal Kočka na západě Čech nový kontrakt. „Utkání přirozeně prožívám a chci se o své emoce dělit s týmem," líčí malý velký muž z týmu Karlovarska. „Smlouvy si vážím. Je to pro mě čest," pokračuje libero s jasnými cíli do budoucna. „Chci vyhrávat a posouvat se. Nejdůležitější je, abychom měli stejně dobrou partu jako letos. Do práce musíte chodit vždycky rád."

Reklama

Sdílejte článek