Děsivý karambol ovlivnil moji psychiku, přiznává Salač

„Teď jsou ale na řadě závodní tratě, které mám rád. Věřím, že smůlu jsem si vybral a povede se líp,“ pověděl čtyřiadvacetiletý pilot po středeční tiskové konferenci, kde Autodrom Brno představil nový vizuál.

Šlo o jeden z největších pádů mé kariéry, i když se mi fyzicky nic nestalo. Měl jsem ohromné štěstí, že mě trefil na zadní kolo. Kdyby to poslal o deset nebo pět centimetrů vedle, kotník nebyl jen zlomený, ale rozdrcený. Byla to strašná rána, jakou jsem v životě nezažil. Nebylo jednoduché potom ten závod restartovat, ani motorka nebyla stoprocentní. Ale v tom adrenalinu jsem chtěl startovat za každou cenu (pro jeho stáj se jednalo o jediný domácí závod sezony a i Salač měl speciální kombinézu v amerických barvách, po restartu dojel 21. - pozn.red.).

Trošku mě od té rány bolí kyčel, mám to naražené, ale nejde o nic vážného. Pocítil jsem to spíš psychicky. Při posledním závodu v Jerezu, jak se jezdí v chumlu, tak jsem podvědomě očekával nějakou ránu zezadu. Doufám, že se ten pocit postupem času vypaří.

Asi se jezdí agresivněji. Tolik červených vlajek za čtyři závody snad nikdy nebylo. Do kategorie vstupují míň zkušení jezdci, kteří jsou přemotivovaní a nemají zkušenosti s velkou motorkou. Není to Moto3, na kterou jsou zvyklí a která váží osmdesát kilo. Když se vám s ní něco nepovede, můžete s tím něco udělat. Zato když přebrzdíte v Moto2, nic už nezměníte. To je podle mě důvod těch nehod.

Myslím, že určitě. Ten víkend byl předtím celkově hrozný, nemohl jsem se dostat do tempa. Nebyl jsem schopný zajet dvě rychlá kola po sobě. V závodě se ale podařilo jet dobré a stabilní tempo. Co jsme se dívali na průměr kol, tak to byly časy kolem šestého nebo sedmého místa. Jerez není moje ideální trať, tím, jak tam máme každý najeto miliardy kilometrů. Teď přichází mé silné tratě.

Je to tak. Poprvé v kariéře cítím, že do toho týmu patřím. Respekt, jak pracují nejen šéfové stáje, ale taky mechanici. Je jim vidět na očích, jak moc chtějí, abych vybojoval pohár, to je to, co zlepší atmosféru. Vždyť v našem sportu je psychické nastavení nejdůležitější.

Byla to velká změna. Nečekal jsem, že to bude takový rozdíl, ale je to samozřejmě změna k lepšímu. Myslím, že s novými pneumatikami už se s motorkou sžívám, rychlost docela mám. Zatím se mi ale nedaří najít tempo na použitých pneumatikách v trénincích, dojdu na to až potom v závodě. Je to jedna z hlavních věcí, na které musíme zapracovat, a až to vyladíme, bude to dobré.

Teď po prvních čtyřech závodech nedokážu říct, ale cíl před sezonou byl stabilně dojíždět v desítce. Věřím, že se to povede.

Jestli mám na něco v posledních dvou letech štěstí, tak jsou to mí týmoví kolegové. S Joem máme skvělý vztah. V Americe v Los Angeles jsem i zůstával, stáj tam má zázemí a byl tam s námi i Joe. Bydlel jsem čtrnáct dní v apartmánu pod ním. Sblížili jsme se a není to už jen kolega, ale taky velký kamarád. Je super mít po boku někoho, s kým si rozumíte.

Fakt to už je za sedm týdnů?

Letí to. Těším se hrozně moc, loňská brněnská Grand Prix byla pro mě nejlepší závod kariéry, byť ne výsledkově (Salač finišoval osmý - pozn.red.), což budu chtít změnit.

Letos jsem tam byl zatím jen jednou, ale v blízké době se tam budu pohybovat častěji, chtěl bych postupně až třikrát nebo čtyřikrát týdně, abych byl na závod v Brně co nejlíp připravený.

Je to skvělý krok. Doba jde dopředu, stejně jako všichni jdeme dopředu. Společnost Creditas (investiční skupina vlastnící Autodrom Brno - pozn.red.) za poslední dobu změnila spoustu věcí a logo je jedna z nich. Nový vizuál i logo se mně hodně líbí a na mé helmě bude vypadat líp než stávající. Už se těším, až si ho přelepím (úsměv).