Hlavní obsah

GLOSA: Teď ještě překročit vlastní stín. Nebo se o to alespoň pokusit

Svůj stín ani tentokrát na soupeřově hřišti nepřekročili. A nejen proto, že Portugalci vzali český tým víceméně vážně. V první půli lisabonské konfrontace určitě. Pětadvacet minut před přestávkou jim ovšem postačilo, aby pak už třetí díl Ligy národů jen kontrolovali a režírovali k obrazu svému. Samozřejmě s vědomím, že Šilhavého tým už dvougólové manko není s to z cesty odvalit, protože jeho tvář byla jiná než v předchozích duelech se Švýcarskem a Španělskem. Herní projev také.

Foto: Sport.cz s využitím ČTK/AP

Čeští fotbalisté v Lize národů na Portugalce neměli. Jak dopadnou v neděli ve Španělsku?Foto: Sport.cz s využitím ČTK/AP

Článek

Unavený, naplněný přílišným respektem k velkým jménům v soupeřově sestavě, hlavně v první půli bázlivý. Levá strana sestavy hořela, obrannému bloku chyběla pružnost a elastičnost z domácích utkání, takže nebyl schopen eliminovat přímočaré přihrávky Portugalců, natož plnit defenzivní zadání trenérů.

Celkem logicky, protože ani ve středové řadě hra neladila. Měla sice víc prostoru, a dokonce i volnosti než proti neustále presujícím Španělům, nedovedla toho však využít. Snad i z obav, aby Ronaldo a spol. netrestali český tým za přespřílišné ofenzivní choutky ještě víc, než jak to předvedli v rozmezí pěti minut. Proto ani nezkusili hrát v obdobném partu, jako v domácích střetnutích.

„Scházela odvaha, netroufali jsme si na průnikové přihrávky, nedostávalo se ani poctivosti v defenzívě," přiznával reprezentační kouč, že výkon jeho týmu měl daleko k tomu, čím se prezentoval před pouhými čtyřmi dny doma a s podporou svých fanoušků.

Portugalci nás nechali nadechnout a my toho patřičně nevyužili, litoval Jaroslav ŠilhavýVideo: Sport.cz, FAČR

Proto ani tentokrát na soupeřově hřišti svůj stín nepřekročil. Tak jako ho nepřekročil ani v předchozích zápasech na hřištích evropských velikánů v Anglii či třeba v Belgii. Pravdou sice je, že k jistému progresu v porovnání se zmíněnými duely došlo, a i výsledek je tudíž lichotivější, než tomu bylo v případě pětigólového přídělu ve Wembley před třemi lety nebo tříbrankového před necelým rokem v Bruselu, ale rozdíl mezi vystoupeními doma a venku je pořád markantní.

Zatímco v domácím prostředí reprezentace výsledky vydře a ubojuje, na soupeřově půdě se k podobnému vzepětí nemá nárok přiblížit. Rozdíl mezi fotbalem tuzemského ražení a tím skutečně velkým, evropským je totiž očividný. V individuálních kvalitách a schopnostech jednotlivců, jejich rychlosti v pohybu a hlavně myšlení. Proto jsou elitní soupeři vždy napřed. V krocích a především myšlenkách.

I v konfrontaci s Portugalci byl tento rozdíl markantní. Ale žádný div, když z jejich 26 členného kádru působí 18 hráčů v pěti evropských top ligách, zatímco z českého jich lze napočítat nějakých šest sedm. A o hodnotě obou kádrů pak nemluvě vůbec. Sami Portugalci vyčíslili rozdíl sumou 897 milionů eur, což jsou ovšem propočty ještě hodně střízlivé.

I tak stojí před trenéry výzva. Před hráči také. Vzhledem k momentální konstelaci ve skupině a čtyřbodovému náskoku před Švýcary navíc motivující. Záchraně v elitní divizi Ligy národů coby hlavnímu cíli a prvořadé prioritě pro tento soutěžní ročník je totiž po polovině odehraných zápasů česká reprezentace blíž, než kdokoli předpokládal.

Proč tedy výzvu nepřijmout, konstelace nevyužít a nesebrat víc odvahy a troufalosti? Proč nezkusit překročit vlastní stín i na soupeřových hřištích? Třeba hned v neděli v Málaze proti dalšímu z evropských velikánů - Španělům. Zvlášť, když si Šilhavého svěřenci doma potvrdili, že i s nimi se dá hrát, i když i v tomto případě je rozdíl oběma celky markantní. A nejde jen o stovky milionů eur...

Zdeněk Pavlis

Zdeněk Pavlis pracuje padesát let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi, Železná Sparta, Od Bicana k Lafatovi. Je držitelem Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu a laureátem Ceny dr. Václava Jíry.

Reklama

Sdílejte článek
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     

Nejnovější články