Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Tahle facka zabolela. Házenkářky na olympiádu ještě musí dozrát

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

České házenkářky schytaly v olympijské kvalifikaci pořádnou facku. V klíčových duelech se Španělskem i Nizozemskem je semlela tíha okamžiku. Chybějící zkušenosti s podobně velkými zápasy byly znát a reprezentantky samy moc dobře vědí, že zůstaly daleko za svými možnostmi. Posměch ani nenávist si ale rozhodně nezaslouží. Kdo někdy dělal vrcholový sport, tuší, jak obtížné je načasovat formu na nejdůležitější moment nejen sezony, ale v tomto případě vlastně celé kariéry.

Foto: David Švarc/Česká házená, Sport.cz

Zklamané české házenkářky Petra Kudláčková a Kamila Kordovská.

Článek

Torrevieja (od našeho zpravodaje) – Jasně, výkony národního týmu v obou duelech byly tragické a národní tým byl pořádně daleko od toho, aby favority potrápil, nebo je dokonce porazil a poprvé v samostatné historii si zahrál pod pěti kruhy.

Na druhou stranu není férové ani říct, že tohle je reálný obrázek české házené. Reprezentantky mají laťku rozhodně výš, což potvrdily i osmou příčkou na mistrovství světa, kde si poradily právě i se Španělskem. Jenže překvapit podruhé je o dost těžší mise, silný soupeř se dokáže poučit. O to víc pak zabolela facka, kterou národní tým drtivými porážkami 21:31 a 18:32 schytal.

Foto: David Švarc/Česká házená

Brankářka Petra Kudláčková oplakala klíčovou prohru českých házenkářek

Češky mohou silné týmy čas od času porazit, nikoliv je však pravidelně porážet. Výsledek totiž až příliš stojí na výkonech největší hvězdy Markéty Jeřábkové, která však nemá v ofenzivě dostatečnou podporu, navíc musí nastupovat na pozici střední spojky, zatímco v klubu je zvyklá hrát na levé spojce.

Kanonýrku dánského Ikastu občas doplní talentovaná Charlotte Cholevová nebo křídelnice Veronika Malá, ale to je málo. Český tým se zkrátka nemůže spolehnout na tak širokou základnu, jakou mají třeba Španělsko nebo Nizozemsko, ani kvalitní domácí ligu.

Nadějí je, že kostra reprezentace je stále poměrně mladá a cenné mezinárodní zkušenosti sbírají dravé hráčky jako Julie Franková, Natálie Kuxová, Eliška Desortová nebo Sabrina Novotná. Tedy házenkářky působící v česko-slovenské interlize, které by ideálně potřebovaly zmizet do kvalitnějších soutěží. Potenciál rozhodně mají, jen potřebují dozrát. Stejně jako celý tým.

Je samozřejmě škoda, že házená přišla o velkou příležitost zpopularizovat tenhle krásný sport a ukázat se v Paříži, kde s největší pravděpodobností stejně jako před osmi lety v Riu bude chybět český kolektiv. Ve hře sice ještě zůstávají ragbistky a basketbalistky 3×3, u obou by se však postup ze zrádné kvalifikace rovnal zázraku.

Ne nadarmo ale Národní sportovní agentura před dvěma roky spustila projekt XX8 s cílem dostat ženské sportovní kolektivy na olympiádu v Los Angeles 2028. Házenkářky teď získaly cenné zkušenosti, které snad zužitkují za čtyři roky. Zejména pro ně samotné by bylo příliš kruté, kdyby letošní první šance představit se pod pěti kruhy byla i tou poslední.

Reklama