Článek
Sedmačtyřicetiletá Nagovicynová byla součástí skupiny horolezců, která zdolala Pobeda Peak v pohoří Ťan-šan (Nebeské hory), na vrcholek vystoupala 12. srpna. Kromě ní se výšlapu účastnili ještě další dva Rusové, Němec a Ital. Cesta nahoru se kromě šíleného počasí obešla bez větších komplikací.
Vážný problém však nastal při sestupu, při kterém si Nagovicynová zhruba ve výšce 7150 m.n.m. zlomila nohu. Vše se opět odehrálo v silné sněhové vánici. Jeden z kolegů poskytl osmačtyřicetileté Rusce první pomoc, vzhledem k nepřízni počasí bylo ale vyloučeno, že by Nagovicynové zvládl dopomoci do základního kempu. A tak se musel vydat sám, Rusce nechal stan se spacákem a kvapem vyrazil pro pomoc.
Další den se ještě společně s kolegy vrátil s jídlem, pitím a vařičem, vzhledem k přetrvávajícímu počasí ale nebyla naděje na přesun. Ruska navíc zůstala v děsivé situaci bez vysílačky.
Záchranná mise byla zahájena v podstatě okamžitě, kvůli počasí se jí ale velký nárok na úspěch nepřisuzoval. Skupina, jíž byla Nagovicynová součástí, se opakovaně za Ruskou snažila vrátit.
Jenže při druhém pokusu dostal Luca Sinigaglia hypoxii a otok mozku. Lékař ze základního tábora se spojil se skupinou a doporučil podat Italovi injekci dexamethasonu. Bohužel horolezci zjistili, že injekce s lékem zůstaly v batohu, který nechali Nagovicynové. Sinigaglia tak po dvou hodinách zemřel.
Bohužel to ale nebylo zdaleka všechno. Šestnáctého srpna vyslaly úřady na místo vrtulník, ten se ale ve výšce zhruba 4500 metrů kvůli stále přetrvávajícímu špatnému počasí zřítil, jako zázrakem vyvázli všichni na palubě pouze se zraněními.
Devatenáctého srpna, tedy už týden po uvíznutí, vyslaly úřady za Nagovicynovou dron, aby se přesvědčily, že je stále naživu. Kamera zaznamenala pohyb, a tak byla vypravena další záchranná mise, tentokrát pěší, ale i tentokrát se kvůli počasí jednalo o další marný pokus.
Jako poslední naděje se pro Rusku jevilo vyslání malého vrtulníku Eurocopter, bohužel opět bez úspěchu. „Záchranná mise byla oficiálně ukončena,“ uvedl v pondělí vedoucí základního tábora Dmitrij Grekov. Hlavním důvodem bylo špatné počasí.
Šíleným výsledkem tohoto tragického příběhu je fakt, že tělo Nagovicynové bude muset zůstat na vrcholku až do jara 2026, kdy se zlepší podmínky pro výšlap a tím pádem i pro převezení těla a oficiálního prohlášení za mrtvou.
Situace, v níž se ocitly úřady, byla složitě řešitelná. To však odmítá pochopit zástupkyně šéfa Ruské horolezecké federace Anna Piunová. „Určitě bych se pokusila o tři věci: odtáhnout ji, nechat ji sklouznout k obelisku, nechat tam vysílačku a hned začít komunikovat s Eurocopterem, aby k pokusu došlo třetí den, ne poslední. Bylo zřejmé, že Mi-8 to nemůže zvládnout,“ uvedla.
