Článek
Jste rád, že se konečně představíte i domácímu publiku?
Je pravda, že jsem se tu naposledy pral před dvěma lety, pak jsem měl startovat na finále extraligy, ale to nakonec nevyšlo. Určitě jsem rád, vždycky mě bavilo doma závodit před lidmi, kteří se na mě přišli podívat.
Pražský turnaj už jste v minulosti třikrát vyhrál.
Se stejným cílem do něj musím jít i teď, ale startovat bude dost nepříjemných soupeřů. Třeba Bělorus, s nímž jsem se teď pral na Grand Slamu v Paříži. Sice jsem ho porazil, ale boje s ním jsou dost náročné, měli by tu být i výborní Poláci…
Nečekal jste, že v Paříži potkáte i největší judistickou hvězdu Teddyho Rinera?
Myslel jsem si, že tam nebude. Vloni měl na své poměry dost startů, asi pět, tak jsem počítal, že Paříž spíš vynechá. Ještě si lidi budou muset na náš zápas počkat, i když vím, že se na něj těší.
A vy? Nechtěl už byste mít očekávaný duel za sebou?
Pořád vím, že mám rezervy, musím zapracovat, abych na tom byl v téhle kategorii líp. Čím později, tím pro mě lepší. Ale na ten zápas se samozřejmě těším, je to desetinásobný mistr světa, osm let neprohrál… Vím, že porazit ho bude hrozně těžké, ale chci to zkusit.
Ještě jste si tedy v nejtěžší váhové kategorii, kam jste přešel po olympiádě, nezvykl?
Pořád se cítím jako nováček, i když turnajů už jsem absolvoval dost, udělal i pár výborných výsledků. Ale náročné to je, člověk byl zvyklý se prát s nějakými lidmi, teď potkává i o šedesát kilo těžší. Z posledních šesti mých zápasů jich pět končilo v prodloužení, to jsem si teď v Paříži říkal, že jestli takhle bude vypadat celá sezóna, mám se na co těšit… Snad se mi bude dařit končit zápasy před limitem, ale pro mě je nejdůležitější olympiáda, v květnu začne kvalifikace a já musím být na sto procent připravený.
Kam se teď vyšplhala vaše váha?
Pořád se pohybuje kolem 115 kilo, v Paříži jsem měl 111,5, taky to bylo znát na výkonu, cítil jsem se unavený, neměl jsem energii. S těmi 116 se cítím nejlíp. Měl jsem i 119 kilo, ale to jsem cítil, že není ono. Důležité je jít s váhou postupně nahoru a nehrotit to.
Cítíte na sobě, že jste zesílil?
Rozhodně. I kluci, s nimiž trénuju, poznají, že jsem extrémně zesílil. Když se na zahraničních soustředěních peru s klukama z kategorie do sto kilo, najednou je hodně převyšuju a v rukách si s nimi dělám, co chci. Ale pořád je to málo, když se peru s těmi hodně těžkými…
Kotník, kvůli němuž jste musel vloni vynechat mistrovství světa, už vás nezlobí?
Když není zalepený a něco dělám, tak bolí a asi ještě chvíli bude. Ale když ho zatejpuju a dám na něj ortézu, můžu se prát v pohodě, to je pro mě nejdůležitější.
Po synu Antonínovi se vám letos narodí dcera, vychází vám kalendář sezóny tak, že budete moct být u porodu?
Termín máme v půlce května, mistrovství Evropy je koncem dubna, pak je naplánována silová příprava, abych byl tady, než v červnu vyrazím na další turnaje.
Manželka se synem vyrazí i teď na Podvinný Mlýn?
Určitě tam budou a poženou mě. Teď v Paříži byla jen manželka, malého hlídala mamka. Ale když jsem byl v televizi, že se peru nebo se mnou byl rozhovor, stál u televize a řval: „Táta, táta.“ Když vidí judo v televizi, tak zbystří.
Už se spolu i perete?
Jasně, zápasíme denně. Vždycky si sednu, on přijde a je rád, když mě může svalit na záda. Občas ho beru na žíněnku i na tréninky, běhá tam, občas někoho čapne a válí se s ním. Bude dobrej zápasník. (úsměv)
