Celý život dělám kopance. Knoflíček o emigraci, ale i o patlanině od Salvadora Dalího

„Původně jsem myslel, že funkcionáři z Derby County přijeli, aby vyřídili legální přestup. Půl roku už o něm jednali. Od chvíle, co jsem dal v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy v listopadu osmaosmdesátého gól Walesu. Tak parádní, že se objevil nejen ve znělce televizních Branek, bodů, vteřin u nás doma, ale že ho mnohokrát viděli i v Anglii," připomíná Ivo Knoflíček v dalším díle Kopaček na hřebíku, že jeho příběh začal už pár měsíců před tím, než v Hannoveru opustil slávistickou výpravu a dostal cejch emigranta.

Iniciátora a strůjce útěku na Západ, k němuž svedl i Kubíka.

„Doma se psalo, že jsme odletěli vrtulníkem do Anglie, jenže my ve skutečnosti cestovali do Calais autem. A tam nás nepustili na trajekt, protože jsme neměli pasy. Robert Maxwell, multimilionář, který se původně jmenoval Ján Ludvík Hoch a jemuž patřilo nejen Derby County, ale i mediální kolos Mirror Group, prohlásil, že se o nás postará. A česky, protože pocházel z Podkarpatské Rusi. Dokonce sliboval, že zaletí za prezidentem Husákem a všechno vyřídí a zlegalizuje. V Praze skutečně byl, s Husákem se sešel, ale kdo ví, jak to tehdy bylo," směje se po letech Knoflíček, když u mikrofonu Sport.cz líčí anabázi, kterou s Kubíkem podstoupili.

Pravdou je, že Robert Maxwell se o ně postaral. Ubytoval je ve španělském Cadaques, kde měl své letní sídlo a kde na tamním zámečku pobývali i jeho angličtí přátelé Guinessovi. Paní byla malířka, takže k ní chodíval i Salvador Dalí, který v přímořském městečku rovněž žil a tvořil. I nás s ním seznámila. Dokonce jsem od něho dostal obraz. Když jsme ale na Vánoce konečně odlétali do Anglie, nechal jsem ho ve Španělsku s tím, že takovou patlaninu nechci," povzdechne si Knoflíček při představě, jakou by měl dnes obraz od slavného španělského malíře hodnotu.

„Celý život holt dělám kopance," nepopírá při vyprávění o své fotbalové kariéře a životních peripetiích.

A že šedesátník Ivo Knoflíček něco prožil. O mnohém z toho v dalším díle pořadu Kopačky na hřebíku vypráví...

Třeba jak jim Robert Maxwell za 35 tisíc dolarů obstaral bolivijské pasy, s nimiž se konečně dostali na Ostrovy.

„Copak já, byl jsem opálený, měl jsem dlouhé vlasy a jako Jihoameričan jsem vypadal. Ale Luboše jsem si strašil, že jako blonďáka s modrýma očima ho za Bolivijce na hranicích určitě považovat nebudou a do Anglie ho neopustí."

Knoflíček vypráví i o tom, jaký šok pro něho představovalo, když ho Kubík v Anglii opustil a vrátil se do Prahy. Zvláště když mu zvěstovali, že on už na Ostrovech zůstat nemůže...

Vydal se zpátky na kontinent, zajímal se o něho turínský Juventus, setkal se s Čestmírem Vycpálkem, mimochodem také slávistou, který odešel do Itálie v roce 1946 a v dresu Staré dámy hrál, později Juventus trénoval a přivedl ho ke dvěma titulům.

Setkal se ale také s Vycpálkovým synovcem Zdeňkem Zemanem, který v té době trénoval Foggii a postoupil s ní ze třetí ligy až do Serie A.

„Vzal mě na soustředění do Alp, kde jsem s ním dokonce spal na pokoji. A zažil jsem tam s ním zase typicky českou přípravu. Týden bez míče, pořád se jen běhalo. To, co teď praktikuje ve Slavii na úvod každého soustředění trenér Trpišovský," vypráví v Kopačkách na hřebíku Ivo Knoflíček a přidává: „Tehdy jsem si vůbec neuvědomoval, s jakými slavnými osobnostmi se setkávám. To všechno mi došlo až po letech."

Samozřejmě že přišla řeč na pád komunistického režimu v listopadu 1989, legalizované angažmá v bundesligovém St. Pauli, stejně jako první zápas proti Moenchengladbachu.

„Pět minut před koncem jsem utekl Frantovi Strakovi, dal jsem gól, vyhráli jsme 2:1 a v ten moment jsem měl u fanoušků vyhráno. Pak ale bylo chybou, že jsem po sestupu ze St. Pauli odešel. A že jsem pak odešel i z Bochumi do rakouského Steyeru. A to už vůbec nemluvím o tom, když jsem v devadesátém pátém opustil Slavii a vydal se do Prušánek. Hned v další sezoně se slavil v Edenu titul a já u toho nebyl. A to mě trenér Cipro od přestupu zrazoval a říkal: Chtěl tě Juventus a ty jdeš někam dom do Prušánek. Celý život jsem holt dělal kopance."

Byla toho spousta, na co Ivo Knoflíček u mikrofonu Sportu.cz zavzpomínal. I na světový šampionát 1990 v Itálii přišla pochopitelně řeč, i o rychle se blížím mistrovství světa v Kataru se rozpovídal. A o současné Slavii, kde už šestnáct let působí v roli asistenta v juniorce, resp. rezervě, pochopitelně také.

Další díl Kopaček na hřebíku je prostě napěchovaný vzpomínkami a zážitky legendárního slávistického útočníka, jehož portrét zdobí průčelí stadionu v Edenu. Proto se do Knoflíčkova vyprávění zaposlouchejte, určitě za to stojí.