Pelta mě chtěl prodat za tři sta tisíc do Bohemky! Fukal o kariéře a současné roli restauratéra

Jestli má v sobě některý z bývalých českých reprezentantů správně namíchaný mix ctižádosti, pracovitosti, upřímnosti a pokory, je to právě Fukal. Když vnímá nespravedlnost, dokáže se rázně ozvat. Pokud je třeba pomoc, nabídne ruku. Charitativní myšlení, které má v sobě odmala, naplňuje dlouhé roky do praxe i v roli restauratéra. V Jablonci a okolí rozváží jídlo hendikepovaným osobám.

„Předně musím říct, že si nedovolím považovat se za restauratéra. Tím je například pan Pohlreich a další borci, kteří v tomto oboru něco dokázali. Mně moc těší, že rozvážím jídlo lidem, kteří mají nějaké postižení. Každý den absolvuju dvě kolečka rozvážky po okolí. Tohle je něco, co souvisí s mojí náturou. Je fajn zpříjemnit lidem život,“ říká 50letý Fukal.

Stejně tak je aktivní ve známém fotbalovém týmu Real Top Praha, složeného z lidí z umělecké a sportovní branže. „Našich zápasů jsou přítomné konkrétní dítě, které má nějakou formu postižení, veškeré vybrané peníze během akce po utkání předáme s kluky jeho rodičům,“ pochvaluje si Fukal.

Byť je původně vyučeným automechanikem, vykonávat tuto profesi po konci kariéry nechtěl. Stejně tak se nevydal trenérskou nebo funkcionářskou cestou. Proč? „Co se týká aut… Bavili jsme se před časem s Honzou Kollerem, který je taky automechanik, že bychom založili autoopravnu. Ale usoudil jsem, že bych si na tuto práci netroufnul. Nemám takovou zručnost, abych se mezi tuto komunitu mohl přiřadit. Kolo teda vyměnit umím, i zimáky přezuju,“ směje se Fukal.

Ohledně působení ve fotbale, tyto tendence měl krátce po návratu z Německa v roce 2006, kdy se upsal Jablonci. Se šéfem klubu Peltou na toto konto mluvili. „Jenže kvůli tomu, že jsem po roce musel, tedy vlastně chtěl, odejít, to téma být přestalo. Nadobro,“ podotýká Fukal.

Zatímco jeho druhá jablonecká štace nebyla příznivá, na tu první, pod koučem Kotrbou a týmem kolem brankáře Zdeňka Jánoše, obránce Jana Sopka nebo záložníky Jaromíra Navrátila a Radima Nečase, vzpomíná jen v nejlepším.

„Chodil jsem tenkrát po hostováních, odchovancům v Jablonci nebylo nikdy moc přáno. Měl jsem štěstí, že jsem si udělal docela dobré jméno na hostování v Bohemce. Trenér Kotrba pak v létě 1996 řekl, že zůstanu v Jablonci. Přitom pan Pelta mě chtěl prodat za tři sta tisíc korun do Bohemky. Díky panu Kotrbovi jsem absolvoval v Jablonci skvělé sezony a moje kariéra se rozjela,“ uvádí Fukal.

Když k němu následně přilétla nabídka ze Sparty, štípal se, jestli se mu to nezdá. Jeho otec, velký sparťan, po kterém zdědil sparťanské srdce, jakbysmet. Když pak v roce 2006 končil v Německu, odmítl nabídku Slavie. Mnohonásobně vyšší než byla ta jablonecká. „S díky jsem odmítnul. Jsem takový. Do Slavie bych nešel, říkám to i teď. Jde o princip - když jste Jablonec a Sparta, nemůžete být Liberec a Slavia,“ tvrdí Fukal.

V novém díle Kopaček na hřebíku se kromě vzpomínek na kariérní milníky a současné životní náplni, vrací také k úsměvné příhodě, která souvisí s oslavou jabloneckého triumfu v Českém poháru na jaře 1996. Fukal, za normálních okolností tichý člověk, po návratu do Jablonce řídil společnou oslavu na Střelnici se stovkami fanoušků. Zažil během ní i pikantní moment, kdy se na terase, z níž k nadšeným davům s mikrofonem promlouval, ocitnul v jednu chvíli bez oblečení…