Článek
Před vypuknutím travnatého grandslamu figuroval Fery až na 114. příčce. V živém žebříčku ATP se po čtvrtfinále posunul až na 36. místo. Navíc se stal britskou jedničkou. Znovu se potvrzuje, že angličtí tenisté jsou na trávě jako doma.
A pro Feryho platí ještě jeden fakt. On se může ve Wimbledonu právem cítit jako doma. Poprvé vstoupil na tenisové kurty ve čtyřech letech v klubu Westside, který sídlí necelé dva kilometry od All England Clubu, kde se nejslavnější tenisový turnaj každoročně koná. Uplynulo dvacet dva let a s nadsázkou řečeno, vrací se na centrkurt, tedy kousek od místa, kde tenisově vyrůstal.
Fery se narodil v Sèvres, v elegantní čtvrti nedaleko Paříže. Nicméně jeho rodina se před jeho prvními narozeninami přestěhovala do Londýna. Také v jeho případě platilo rčení o jablku, které nespadlo daleko od stromu… Tenisový um totiž zdědil po matce. Ta například hrála čtyřhru na French Open v roce 1991 a soutěžila ve Fed Cupu.
Jeho otec tenis závodně nikdy neprovozoval, je především známý jako bývalý vlastník francouzského fotbalového klubu v Lorientu, který působí v Ligue 1.
„Oba mě v kariéře nesmírně podporují, nejen teď, ale i v posledních deseti letech, kdy sportuji,“ prohlásil Fery pro BBC Sport. „Je důležité ocenit jejich pomoc, a to nejen teď, když mám úspěch, ale i v těžkých časech,“ dodal.
První lekce tenisu dostával od trenérky Alison Taylorové. Ta o šikovném klučinovi promluvila pro BBC Radio 5 Live.
„Arthur byl neuvěřitelně atletický a nadaný. Jeho práce nohou byla výjimečná. Dokázal získat jakýkoli míč a byl velmi vyrovnaný. Už v tak raném věku měl úžasný cit pro míč. Vždycky rád pálil drop shoty a hnal se k síti. Na jeho hře bylo něco zvláštního.“
A jak by se dala jeho hra charakterizovat, řekněme po patnácti letech? Fery se spoléhá na svůj pohyb při obraně a když přechází do útoku, peláší k síti.
Zpět do dětských a mládežnických let. V deseti letech patřil Fery k nejtalentovanějším mladým hráčům v zemi. Ujali se ho trenéři Craig Veal a Benoit Foucher.
Později se tato dvojice usnesla, že se jejich svěřenec bude zlepšovat hraním proti dospělým ve Velké Británii, než aby cestoval do zahraničí a soutěžil se svými vrstevníky.
„Rozhodli jsme se nechat rozvíjet jeho hru a jeho vášeň pro ni, místo abychom na něj vyvíjeli velký tlak, aby se dostal do mezinárodního žebříčku,“ řekl tehdejší trenér Veal deníku iPaper.
Ještě jeden trochu překvapivý krok se udál ve Feryho sportovním životě. V osmnácti letech zvolil cestu studia na americké univerzitě.
„Nebyl jsem ještě pořádně připravený hned jít hrát profesionální turnaje. Dalo mi to čas dospět a díky tenisovému stipendiu jsem si mohl zlepšit hru.“
Na příkladu britského „zjevení“ je vidět, že i postupný vývoj a trpělivost mohou být návodem k budoucím úspěchům. A ty se začínají dostavovat.
Fery hraje ve Wimbledonu počtvrté v kariéře. Do hlavní soutěže travnatého grandslamu nastoupil poprvé v roce 2023 a startoval v ní i v letech 2024 a 2025. Ve všech čtyřech případech obdržel od pořadatelů divokou kartu. Předtím dvakrát neúspěšně bojoval v kvalifikaci. Do letošního roku se dostal maximálně do druhého kola, když vloni překvapivě vyřadil 20. nasazeného Alexeje Popyrina z Austrálie.
Zatímco v roce 2025 si pro tenisový svět připravil jednu senzaci, tak letos kosí jedno zvučné jméno za druhým. Pouze v prvním kole vstupoval do utkání jako kurzový favorit. Papírové předpoklady splnil a porazil Damira Džumhura z Bosny 3:1 na sety. Ve druhém kole odklidil z cesty Fina Otta Virtanena (3:1), který předtím šokoval vyřazením světové pětky Bena Sheltona.
Ve třetím kole svedl Fery obrovskou bitvu s Belgičanem Zizouem Bergsem. Musel mazat manko setu a díky dvěma úspěšným tie-breakům, respektive super tie-breaku v rozhodující sadě, postoupil do osmifinále. Rovněž v této fázi turnaje prohrával 1:2 na sety. Zápas s Grigorem Dimitrovem z Bulharska opět překlopil na svou stranu. A znovu se vytasil s vyhraným super tie-breakem.
Po dvou čtyřhodinových bitvách nabral obrovské sebevědomí, které naplno prodal ve čtvrtfinále s finalistou French Open. Flavia Cobolliho z Itálie smetl z centrkurtu za dvě a čtvrt hodiny po setech 6:4, 7:6, 6:0.
Stal se teprve druhým hráčem s divokou kartou v historii Wimbledonu (po Chorvatu Goranu Ivaniševičovi v roce 2001), který se probojoval až do semifinále.
Dnes od 14:30 se pro změnu střetne s vítězem antukového grandslamu Němcem Alexanderem Zverevem. A pro semifinálové klání má kromě tisíců ještě jednu velkou motivaci. V neděli 12. července Fery oslaví čtyřiadvacáté narozeniny. Tedy v den, kdy je na programu finále mužské dvouhry.
No řekněte, může si dát lepší dárek tenista, který ve své kariéře vyhrál pouze šest turnajů ve dvouhře na challengerech nebo ITF akcích?
