Článek
A v nesmírně vyrovnaných bitvách ukázal 31letý olympijský vítěz z Tokia kromě svých slalomových kvalit i chladnou hlavu, když v obou kategoriích byl nejúspěšnější.
Jistotu jste ale neměl do poslední chvíle, i váš manažer Martin Müller říkal, že takhle vyčerpaného po závodech vás nikdy předtím neviděl…
Věděl jsem, do čeho jdu. Jet dvě nominace je strašně těžké. Absolvovat ty čtyři závody samo o sobě je mentálně i fyzicky náročné, takhle ještě dvakrát víc. Asi nejtěžší série závodů, jakou jsem zažil. Nezdá se to, ale jen procházka trati a převlékání do suchého oblečení, pak znovu pro druhou kategorii, video jedné kategorie a druhé… Celý den do půl třetí je nabitý, pak jsem vyřízený, doma si odpočinu a další den znova. Kajak tím částečně trpěl, ale šel jsem do risku, dávalo mi smysl se poprat o oboje. Jsem rád, že jsem vyšel z obou kategorií jako reprezentant, ale bylo blízko, abych nebyl ani v jednom týmu.
Některé stálice reprezentace jako Vít Přindiš a Lukáš Rohan se nenominovaly, budete tak v týmu jasně nejzkušenější.
To jsem hned s hrůzou zjistil, když jsem se podíval, kdo si vyjel nominaci, že jsem o hodně nejstarší… Vzpomněl jsem si na Standu Ježka (současný šéf svazu), který takhle vyčníval, když jsem byl druhý rok v reprezentaci.
Hned v úterý váš čeká přesun do Paříže, na olympijské trati se pojede za necelé dva týdny mistrovství Evropy a vy s ní máte nevyřízené účty.
Ve Francii nemám úplně dobrou bilanci, ale teď i se Světovým pohárem budu mít dva pokusy to napravit. Paříž mě vloni hodně bolela, jsem rád za opravný pokus. Nejlépe to vystihla Ricarda Funková (německá kajakářka), když napsala, že se jede usmířit s Paříží. Tak to beru stejně. Ale hlavní cíl je mistrovství světa v Austrálii, což je pro mě největší hnací motor. Je to můj druhý domov, teď si tam zazávodím při australském jaře, jindy tam trénujeme v největších vedrech.
Také jste se na říjnový šampionát chystal v zimě přímo v australském Penrithu.
Tentokrát jen šest týdnů, jindy jezdím i na více než dva měsíce. Po olympijské sezoně jsme chtěli dát větší prostor suché přípravě, takže jsem byl víc na běžkách, ať už doma v Jizerkách nebo pak dva týdny v Livignu. Kromě týdenní nemoci jsem zvládl celou přípravu ve zdraví, tak jsem věřil, že jsem dobře připravený.
