Článek
Nakonec z toho bylo sedm umístění v elitní osmičce a ke sportovci vytoužené placce nestačil jen dobrý běh a přesná střelba, ale musela si sednout řada dalších detailů, jako bylo perfektní namazání lyží nebo prachobyčejné štěstí na vítr.
České výpravě pokaždé nějaká maličkost chyběla, byť štafeta mužů se držela vpředu naprosto nad očekávání a rvala se o medaili do poslední chvíle. Neklaplo to, i tak se ve výkonu odrazil zřetelný progres. Po přestavbě týmu se o slovo hlásí nové tváře, a tak už vše nemusí stát a padat s Michalem Krčmářem. Ten prožil mistrovství tak trochu jako na houpačce, ale naprosto sebekriticky uznal, že medaile pro něj byla nedosažitelná.
Pokud někdo měl letos reálné ambice dostat se na stupně vítězů, byla to Markéta Davidová, pátá v závodu s hromadným startem a šestá ze sprintu. Na ní ale bylo v dějišti MS poznat, že se trochu hledá a teprve poslední den se zřejmě potkala se správnou formou.
Největší naději Česku dává, jak ostatní vpluli přirozeným způsobem do bojů se světovou špičkou. Zisk cenného kovu, na nějž si biatlonoví fanoušci od předchozí generace rychle zvykli, chybí k absolutní spokojenosti. Potěšující je ale nástup mladých závodníků, jako jsou Tomáš Mikyska či Tereza Voborníková, kteří si na MS vylepšovali kariérní maxima a jsou i příslibem pro světový šampionát v příštím roce v Novém Městě na Moravě.
Medaile v Oberhofu brali jen biatlonisté šesti zemí (Norsko, Švédsko, Německo, Francie, Itálie, Rakousko), Česko skončilo v hodnocení všech disciplín za nimi a v porovnání s velmocemi tohoto sportu nemůžeme očekávat, že se pokaždé objeví natolik výjimečná generace, jakou byla ta v čele se Soukalovou, Moravcem, Vítkovou a Šlesingrem.
Pořád je co zlepšovat, ale zdá se, že český biatlon kráčí správným směrem a nová reprezentační vlna ukázala obrovský potenciál. Jen fanoušci musí mít trpělivost. Sklizeň nemusí přijít už při MS 2024 na domácím sněhu, ale vyhlídky pro olympijské závody za tři roky v italské Anterselvě nejsou vůbec špatné.
