Článek
Zvládli na úvod dva závody nižší kategorie v Bergamu a Oberstdorfu, než přišla smolná událost. „Pak jsme řešili, jestli do Kanady jet, nebo ne. Nemohla jsem trénovat, a tak dávalo větší smysl dát mé noze klid a prostor na uzdravení, abych neměla následky. Ale samozřejmě nás to mrzelo,“ přiznává dvacetiletá Mrázková.
Pauza se vyplatila. „Už jsem v lepší kondici, směrem k druhé polovině sezony to bylo dobré rozhodnutí,“ je přesvědčena.
Teď tak můžou ukázat světu naplno své nové programy, když na volném tanci se podílela i krasobruslařská legenda Christopher Dean.
Koncept programu začali vymýšlet už po světovém šampionátu v Praze, kde jedenáctým místem zaznamenali svůj nejlepší výsledek na seniorské scéně.
„Ale hodně dlouho jsme si nebyli jistí. Nedařilo se nám dát všechno dohromady, aby z toho byly ucelené čtyři minuty,“ popisuje třiadvacetiletý Daniel. S hudbou a choreografií vydatně pomáhal jejich italský kouč Matteo Zanni, pak za nimi dorazil i Dean.
Bolero, které předvedl s Jayne Torvillovou na sarajevské olympiádě v roce 1984, se stalo synonymem krasobruslařské dokonalosti, vždyť za něj dostali tehdy nejvyšší možné hodnocení, samé šestky.
Jako choreograf pomohl před šesti lety k olympijskému zlatu německé sportovní dvojici Aljona Savchenková a Bruno Massot, teď přinesl své nápady mladému českému páru do jízdy s motivem válečného tance.
„Udělali jsme s ním asi dvouminutovou choreografii ve stylu, jak jezdil on. Hodně nám to dalo,“ líčí Mrázek. „Spíš to postavil exhibičně, přece jen už se tolik nezajímá o nová pravidla a elementy, ale něco jsme si od něj do závodního programu vzali,“ popisuje mladší ze sourozenecké dvojice čtyřdenní dril na ledě.
Pro rytmický tanec, který je letos předepsaný jako zlatý valčík, zvolili hudbu z baletu Don Quijote. „Bylo pro nás náročné vybrat hudbu. Zkoušeli jsme různé styly, tahle se nám líbila nejvíc,“ vysvětluje volbu Kateřina.
Volbou hudby a choreografie jim všechny starosti neskončily, problém nastal u kostýmů. Šaty na volnou jízdu, které Mrázkové přišly, jí vůbec neseděly. „Měly jinou velikost, ani nešly zmenšit, tak bylo nejrozumnější je nechat udělat znovu,“ líčila. Vyzvedávala si je až cestou do USA.
V krátkém programu zase při závodě v Oberstdorfu sourozenci doplatili na její dlouhou sukni, když o ni Daniel škobrtl. Podobný problém ostatně už řešili v minulých sezonách. „Na Grand Prix pojedu ve stejných šatech jako předchozí závody, ale sukni jsme proti plánu museli zkrátit,“ doplňuje Mrázková.
V nové sezoně by rádi učinili další posun pořadím, byť na konkrétní výsledky se nesoustředí. „Do elitní světové desítky? Já bych chtěl i medaili, klidně být první,“ culí se Daniel. „Ale nad tím nemá cenu přemýšlet,“ ví. „Hlavně chceme ukázat, co umíme, to jediné můžeme ovlivnit. Známky ani umístění ne, tak nemá cenu se tím stresovat,“ přitakává jeho sestra.
„Ale věřím, že celkově jsme se posunuli. Pracovali jsme na bruslařských dovednostech, zvedačkách i párovém cítění. Všechno je propojené, nejde zlepšit jen jednu věc,“ říká.
„Krasobruslení je komplexní sport. To, jak zvedneme nebo dopneme nohu, se asi změřit dá, ale vyjádření emocí ne. Ale pracujeme na všem, proto máme víc trenérů,“ dodává starší z dvojice, která má tréninkovou základnu v italské Egně.
