Medailista odhalil pravdu o hrách v Číně: Naprosto hrozné, nejlepší je rychle zapomenout

I přes rekordní norské medailové žně nemá klasický lyžař Iversen pro poslední olympiádu moc pozitivních slov. Koronavirová bublina, všemožné restrikce a extrémní počasí v kombinaci s nenaplněnými osobními ambicemi namíchaly pro třicetiletého Seveřana hodně nevábný koktejl.

A nic na tom nezměnil ani zisk stříbrné medaile ve štafetě, který bývá v norských představách považován spíše za neúspěch.

„Kdybych neměl v týmu dobré kamarády, bylo by to celé naprosto hrozné. Zkurv*ná nuda. Nic se nedělo, byli jsme zamčení na pokoji. Byla to dlouhá cesta a vůbec žádný zážitek," postěžoval si lyžař v rozhovoru pro norský list Dagbladet.

„Už jsem na to celé vlastně zapomněl. Nemyslím si, že existuje mnoho lidí, kteří na to budou vzpomínat v dobrém. Snad kromě těch, kteří si odvezli medaile. Tohle byla vlastně vhodná akce, na které si vybrat neúspěch, protože na ni všichni rychle zapomněli," pokračoval.

V souvislosti s ním se v Pekingu mluvilo o jeho roztržce s trenérem Eirikem Myhrem Nossumem a manažerem Espenem Bjervigem. Iversena vedení reprezentace totiž navzdory předchozím slibům nenominovalo do závodu na 15 kilometrů.

„Ti, co cítili potřebu se omluvit, se mi už omluvili. V médiích se to bude asi pořád propírat. Co se ale nás zainteresovaných týče, už jsme tuhle věc dávno hodili za hlavu," ujišťoval.

Iversen na loňském mistrovství světa v Oberstdorfu bral mimo jiné zlato v královské disciplíně na 50 km, který skončil (ne)slavnou diskvalifikací v cíli prvního krajana Johannese Hösflota Klaeba po kolizi s Alexandrem Bolšunovem.

V Oberstdorfu slavil také zlato ve štafetě. Po úspěších na MS ale zůstal na OH za očekáváním. „Mám přesto z Pekingu stříbro. To bylo asi maximum, na co jsem v té formě mohl dosáhnout. Peking byl pro mě zkušenost, bez které bych se klidně obešel," dodal.