Článek
Vyhrát šestkrát Zlatý míč, to už něco znamená. Jak moc jste překvapen, že jste se vrátil opět na český fotbalový trůn jako nejlepší hráč?
Hlavně je to hodně zvláštní a překvapivé, neboť v mých letech se už podobné trofeje nevyhrávají. Absolutně jsem to nečekal, myšlenky na dekoraci neměl a i proto jsem přijímal Zlatý míč trochu rozpačitě... Vždyť za měsíc mně bude sedmatřicet.
Za uplynulou sezónu v barvách Juventusu jste si ale vítězství v anketě zasloužil. Alespoň čeští žurnalisté se na tom shodli...
Nikdy nemluvím o sobě, ale o mužstvu, pozitivně však sezónu hodnotit mohu. V italské lize to bylo s Juventusem v pořádku, v Lize mistrů jsme však toužili dostat se dál. A já chtěl duel s Chelsea dohrát, i když nemyslím, že má přítomnost by na výsledku odvety něco změnila. S Ligou mistrů si prostě dobře netykám...
Střílel jste ale i góly a nakonec zůstal s 99 brankami zůstal o jedinou trefu před vstupem do Klubu ligových kanonýrů...
To už by byl bonus navíc, na který jsem se samozřejmě dosáhnout snažil, ale bohužel to nevyšlo. A to jsem byl před posledním zápasem dokonce domluvený s Del Pierem, že mě nechá případně kopat i penaltu, což se u něho jinak nestává. Nemohu mít všechno...
Ale nic přece ještě není uzavřeno. Vždyť vy jste po květnovém loučení s Juventusem nikdy neřekl, že kariéru uzavíráte a fotbal je pro vás minulostí...
Samozřejmě bych mohl ještě nějaký pátek pokračovat. Tedy, jestli se mně bude po fotbale stýskat a jestli mně to půjde. Zatím jsem se ale nerozhodl, i když času moc nezbývá.
To ale říkáte již hodně dlouho a přesto pořád váháte!
Právě, sezóna už začala, mužstva hrají nebo jsou v přípravě, velké evropské ligy už brzy začnou také, proto se musím rozhodnout skutečně co nejdřív, zda pokračovat budu, či ne.
Jak moc je myšlenka na pokračování kariéry naléhavá? Jak často se vám honí hlavou?
Dva měsíce si užívám s dětmi dovolenou a teď už se myšlenka na pokračování vrací téměř každý druhý den. Chodím běhat, trénovat, prostě dělám věci, které mě už budou provázet celý život. A právě při trénování nejde na návrat nemyslet.
Co vám tedy brání, abyste pokračoval?
Musím být přesvědčený, že to chci já. Lidé kolem mně mohou radit a přemlouvat, novináři přesvědčovat, že na velký fotbal pořád mám, ovšem poslední slovo musím vynést já. Budu se už prostě muset rozhodnout, takhle to dál nepůjde.
Pavel Nedvěd s trofejí Zlatý míčfoto: Právo/Lukáš Táborský
Co berete v úvahu?
Zdravotní stav i to, co mně říká hlava. Po sezóně jsem byl hodně unavený, protože v Juventusu jsem odehrál nejvíc zápasů a minut ze všech, takže jsem dvouměsíční dovolenou potřeboval. Teď se ale zase bojím toho, co přijde, když zůstanu doma napořád. Třeba mě po čase začnou svrbět nohy a já už se nebudu moci vrátit.
Proč se necháte tolik přemlouvat, když se na vás i český fotbal dívá jako na svého spasitele? Vždyť i nový reprezentační trenér Ivan Hašek vás do mužstva zve a chtěl by, abyste národnímu mužstvu v kvalifikaci o Afriku pomohl...
Sešli jsme u nás na chatě a já mu slíbil, že o reprezentaci budu přemýšlet. Tedy, pokud budu opravdu pokračovat. Domluvili jsme se, že z jakéhokoli mužstva se mu ozvu a všechno zvážíme.
Takže reprezentační comeback nevylučujete?
Kdybych někde hrál, byla by možnost reprezentovat větší.
Znamená, že když se rozhodnete v kariéře pokračovat, přijde i váš reprezentační návrat?
Možnost by tady určitě byla.
Pro Slováky by to musel být strašný šok, kdyby v září vyrukoval na Tehelném poli v kvalifikačním duelu o postup na světový šampionát v českém dresu právě Pavel Nedvěd.
To by byl šok pro všechny. Nejen pro Slováky, ale určitě i pro mě! Vždyť já už se rozloučil s Juventusem i evropským fotbalem...
Skončil jste v Juventusu a tudíž i v Itálii, sám mluvíte o loučení s evropským fotbalem, takže mnoho destinací pro další působení už nezbývá. Snad Arábie, snad Amerika, kde jste byl teď s rodinou na dovolené...
V Itálii jsem pokračovat nechtěl, i když jsem dostal velice zajímavou nabídku. Trenér milánského Interu Mourinho mě navíc zasypal argumenty, jimž se těžko oponovalo, přesto jsem řekl ne. Italskou kapitolu jsem přesto uzavřel.
Takže zbývá jen Amerika...
Není to tam jednoduché. Člověk musí počítat s větším a delším cestováním, soustředěními, nároky, které na něho dopadají, jsou také větší. Jenže na druhou stranu je za oceánem život velice svobodný a my bychom poznali novou kulturu i způsob života, což by se možná mé rodině líbilo.
Rodina vás zatím vždy následovala na štace, kde jste působil, teď by bylo tedy na čase, abyste vyslyšel přání rodiny zase vy...
To je hodně zjednodušené, ale pravdou je, že rodina vždy následovala mě. Teď už pro ni chci jen to nejlepší, protože jsem ji hodně dlouho zanedbával.
| Pokračování rozhovoru s Pavlem Nedvědem přineseme na Sport.cz v pátek. |
