Rubriky:

Reprezentace

O poločase jsem zvracel, ale hrát jsem ještě šel, přiznal Limberský

7. září 2013 19:39 - Praha

Od začátku pátečního zápasu se zdál David Limberský (29) jako by nebyl ve své kůži. Chyběla mu jeho tradiční aktivita, kdy na levém okraji obrany hledá nejkratší cestu k soupeřově brance. Po 64 minutách také odešel ze hřiště. Důvodem ale nebyl jeho výkon, nýbrž žaludeční potíže. „O poločase jsem zvracel,“ přiznal v sobotu.

 

Milan Malíček, Právo

Před utkáním jste problémy neměl?

Měl... A nejen před utkáním. Celý týden jsem se necítil dobře. Točila se mi hlava, cítil jsem velkou únavu.

Proč jste to trenéru Bílkovi nepřiznal?

Věřil jsem, že to zvládnu. Když se mě trenér Bílek ptal, jak se cítím, řekl jsem, že můžu hrát. Konečné rozhodnutí bylo na mně.

Kdy vám bylo nejhůř?

O poločase se mi zvedl žaludek, musel jsem jít zvracet na záchod. Točila se mi hlava. Rozhodl jsem se, že to ještě zkusím. Po dvaceti minutách jsem byl ale úplně zesláblý. Musel jsem střídat. Takový „točák“ v hlavě jsem ještě nezažil a v takovém stavu jsem snad nikdy ani nehrál.

Vy patříte tak říkající k držákům, které hned tak něco neskolí. Čím si vysvětlujete takový stav?

Velkou únavou. V přípravném období  jsem měl natažený sval a trénoval naplno jen týden. pak začala sezóna. Čtyřicet dní a čtrnáct možná patnáct zápasů. Na rozdíl od některých kluků z Plzně jsem skoro nic nevynechal. Najednou jsem byl na pokraji sil. Hlava se mi nejspíš točila z té únavy a žaludeční problémy byly jen další důsledek.

Řekl jste o tom, že se cítíte unavený trenéru Vrbovi v Plzni?

Řekl jsem mu to před utkáním s Olomoucí, ale on mi odpověděl, že je také unavený. Tím to skončilo. Rozhodně nic nehážu na trenéra. Konečné rozhodnutí je vždycky na hráči a já hrát chtěl. Tenkrát i v pátek.

Což když se teď veřejnost obrátí proti vám, že jste nezodpovědný a hodí vinu za porážku na vás?

Nečtu noviny ani internet a všem hráčům to doporučuji. Nic z toho, co se píše, vám pak neleze do hlavy. Rozhodně nejsem jediným viníkem porážky. Snad s výjimkou Petra Čecha a Tomáše Rosického nepodal nikdo optimální výkon, to platí od obránců přes záložníky až po útočníky.

Budete schopen nastoupit v Turíně proti Itálii?

Doufám, že ano. V sobotu ráno jsem byl na kapačce, to mi snad pomůže. Dostal jsem i nějaké prášky. Divné je, že jsem docela dobře a dlouho i spal. Věřím, že v úterý budu stoprocentní. Udělám pro to maximum.

Má to vůbec smysl, když v Itálii je minimální šance vyhrát a nic jiného brát nelze?

Dokud bude poslední šance, tak se o ni budeme rvát. Nejsme ale hloupí, umíme počítat a víme, že nic jiného než devět bodů ze tří zápasů nám už teď nehraje do karet. Týmy na všech druhých místech mají podstatně více bodů než my. Pro nás je baráž jenom v teoretické rovině. Víme, že ani těch devět bodů nemusí stačit, takže je to trochu smutné.

Jak chcete Italy porazit?

Především pozorně bránit a zkusit nějaký brejk, jaký vyšel třeba Arménům. Snad budeme mít i trošku štěstí, které nám zatím chybělo.

Bude to další zápas, a pokud nastoupíte, může vám v něm nebo po něm být ještě hůř. Jak chcete únavu výhledově řešit?

Věřím, že se nějak domluvím s trenérem Vrbou... Třeba mi dá jedno ligové kolo volno. Nemám, čas na nic, ani na rodinu.. Neodfrknu si. A pak ty výkony nejsou takové, jaké by měly být. Je to hrozný stereotyp a motivaci pak hledám strašně těžko. Natrénováno mám, jen si potřebuji odpočinout, načerpat síly do zbytku sezóny a zase bude dobře.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: Reprezentace