Článek
Stále vás lákalo zahraničí. Proč jste nakonec zvolil návrat domů?
Přemýšlel jsem o dalším zahraničním angažmá. Rok, dva jsem ještě venku odehrát chtěl. Na druhou stranu roků v zahraničí bylo hodně, už jsem chtěl zůstat tady. Můj zdravotní stav se lepší. Cítím se fit, nechtěl jsem ještě končit s fotbalem. A kontakty z domácích klubů jsem měl jen se Spartou. Chci jí pomoci k mistrovskému titulu, který ještě z české ligy nemám.
Ještě v pátek jste tvrdil, že prioritou je pro vás zahraničí. Co se mezitím stalo?
Nic se nezměnilo. Měl jsem v hlavě srovnané, kde chci hrát. Nechtěl jsem ale svůj příchod do Sparty oznámit několik dnů předem. Takhle je to lepší.
Delší dobu jste netajil, že kariéru byste chtěl ukončit v Americe. Na ni už nedojde?
Když mi bylo třicet, chtěl jsem si Ameriku vyzkoušet. Jenže odchodem do Galatasaraye před dvěma lety se to změnilo - a teď už jsem se chtěl vrátit domů.
Od loňského srpna jste kvůli vážnému zranění kolena nehrál. Kdy budete schopen nastoupit?
Pátkem začínám trénovat s kondičním koučem. Může to jít rychle. Nechci slibovat, že za tři týdny budu nachystaný na zápas, ale možné to je.
První reakce fanoušků Sparty na váš příchod nejsou jednoznačné. Ne všichni vám budou fandit.
Pro mě nic nového. Během kariéry jsem to měl vždycky takhle. Vyrovnal jsem se s tím, že ne všichni mi přejí.
Ale přece jen, ve Spartě můžete být první na ráně.
Za poslední dobu jsem byl při svých angažmá vždy jedním z nejstarších. Když tedy něco nešlo nebo se nedařilo, mluvilo se hodně také o mně. Počítám s tím, že budu mezi prvními na ráně.
V tomto směru pro vás asi bylo bouřlivé Turecko dobrou zkouškou.
První rok to bylo angažmá hodně povedené. Po čtyřech letech jsme pro Galatasaray zase získali titul a vybojovali Ligu mistrů. Hrál jsem stabilně, takže kritika nebyla.
Hrával jste nejen stopera, ale také pravého obránce. V jaké roli přicházíte do Sparty?
Pravou stranu bych nechal mladším. Přece jen mi je pětatřicet. Radši bych si stoupl do středu obrany a zkusil to řídit...
Nebude pro vás nezvykem, že v češtině?
Kdepak, česky jsem přece nezapomněl (smích). Ani v reprezentaci jsme nikdy nemluvili italsky, přestože jsem vedle sebe měl Zdeňka Grygeru a Marka Jankulovského.
Na jaře si návrat do ligy zkusil také Milan Baroš. Radil jste se s ním?
S Milanem jsem mluvil, ale ne abych se ho ptal, jestli se mám vrátit.
V Hamburku, Fiorentině, Atlétiku Madrid, Galatasarayi i národním týmu jste dělal kapitána. Navléknete pásku i ve Spartě?
Ambice být kapitánem nemám, tím je přece David Lafata.
Tak aspoň pokladníkem jako dříve v reprezentaci?
Nechám to mladším. Ani nevím, kdo je pokladníkem. A jestli tady nějaká pokladna vůbec je... („Ještě není zpátky, jo?" zavtipkoval si vedle sedící hráčův manažer Dalibor Lacina a poukázal tak, že bývalý pokladník Tomáš Řepka si při odchodu z Letné odnesl i kasu - pozn. red.)