Článek
Jak se do Muonia těšíte?
Těším se hlavně na ty sněhové podmínky. V Muoniu je aspoň navezený umělý sníh, jinak to po celé Evropě není moc dobré. Start Světových pohárů se blíží a sníh nikde.
Nevadí vám cesta až za polární kruh? Tma přichází hodně brzy…
To mi nevadí. Vím, co mě tam čeká, jaké tam jsou tratě, jak budou připravené. Já přivítal s nadšením, že jedeme daleko na sever, spíš pro trenéry a servismany bude cestování dost na kebuli.
Lukáš Bauer při odletu do Finska.foto: Milan Malíček
Čelovku máte s sebou sbalenou?
Samozřejmě si ji beru, jezdím i za tmy.
Na letiště vás doprovodila manželka s dcerkou, které teď měsíc neuvidíte. Už jste si na dlouhá odloučení zvyknul?
Na to se zvyknout nedá. Na jednu stranu se do Skandinávie těším, že budu po ježdění na ledovci zase jezdit v lese, i když zatím kvůli sněhu jen na tříapůlkilometrovém okruhu, ale odloučení od rodiny a to, že děti za měsíc zase povyrostou, je zase druhá věc.
Lukáš Bauer s rodinou před odletem do Laponska k přípravě na sezónu.foto: Právo/Milan Malíček
Jak jsou na tom vaše zuby? Minulý týden vás dost pozlobily…
Už jsou na tom dobře, ale strávil jsem čistého času asi devět hodin v zubařském křesle. Dával jsem se do kupy před zimou… Doufám, že situace z roku 2008, kdy mi v Muoniu trhali osmičku, se nebude opakovat.
V létě jste trénoval s německým týmem, jak bude vaše spolupráce vypadat teď?
Odjíždím na sever s plánem a konzultacemi od svého osobního kouče Janka Neubera. Pořád platí, že na reprezentačních soustředěních budu trénovat to, co zbytek mančaftu, ale pokud získám pocit, že to nejde, jak bych chtěl, přípravu v detailech pozměním. Protože hned na začátku přijdou závody, které do jisté míry určí, jestli zima bude úspěšná a musím do nich vstupovat s přesvědčením, že se příprava do poslední chvíle vyvíjela, jak měla.
