Dlouhé týdny samoty a vysoká nadmořská výška udělaly své, síly fyzické i duševní kvapem mizí. Radek Jaroš ve středu v noci opustil základní tábor pod Everestem a Lhoce a vydal se vstříc vrcholu čtvrté nejvyšší hory světa, s vroucí vírou, že naposledy. „Je to dálka, nebudu to rvát za každou cenu. Ale budu se rvát,“ vzkázal český horolezec před odchodem z base campu.
Pohled na ledopád Khumbu ze západní kotliny (West Cwm) pod Mount Everestem a Lhoce.
Radek Jaroš
Fotogalerie
Mount Everest při pohledu z vrcholu Lhoce
Radek Jaroš
Radek Jaroš na vrcholu Lhoce, v pozadí Mount Everest.
Radek Jaroš
Západní stěna Lhoce při pohledu od ledopádu Khumbu.
Radek Jaroš
Šerpové v ledopádu Khumbu.
Radek Jaroš
Odpočinek v jednom z postupových táborů.
Radek Jaroš
Pohled na ledopád Khumbu ze západní kotliny (West Cwm) pod Mount Everestem a Lhoce.
Radek Jaroš
Vrchol Mount Everestu v krásném počasí. Pohled ze západní kotliny (West Cwm), vpravo nad stanem Jižní sedlo.
Radek Jaroš
Šerpové přecházejí jednu z trhlin v ledopádu Khumbu.
Radek Jaroš
Šerpové přecházejí jednu z trhlin v ledopádu Khumbu.
Radek Jaroš
Šerpové vynášejí materiál pro své klienty ledopádem Khumbu.
Radek Jaroš
Svázané žebříky umožňující přechod širokých trhlin v ledopádu Khumbu.
Radek Jaroš
Stan Radka Jaroše ve druhém výškovém táboře.
Radek Jaroš
Průstup ledopádem Khumbu, který stojí v cestě na Mt. Everest a Lhoce.
Radek Jaroš
Průstup nebezpečnými trhlinami ledopádu Khumbu, který stojí v cestě na Mt. Everest a Lhoce.
Radek Jaroš
Západní těna Lhoce při pohledu od ledopádu Khumbu.
archiv
Jaroš se pokusil završit své himálajské sólosnažení už o víkendu, nepřízeň počasí jej ale k vrcholu Lhoce nepustila a zahnala jej zpět do základního tábora. Čekání na okno pěkného počasí skončilo po necelých třech dnech odpočinku, přestože předpověď na následující dny také není jednoznačná. „Počasí je tentokrát trochu neznámá,“ poznamenal horolezec z Nového Města na Moravě.
Dnes se Jaroš vydal do druhého postupového tábora, zítra se chce přesunout do trojky ve výšce 7210 metrů a v noci ze čtvrtka na pátek vyrazit k vrcholu Lhoce. Přímo, bez budování čtvrtého tábora. „Je to dálka, nebudu to rvát za každou cenu. Ale budu se rvát. Na Manaslu jsem měl poslední tábor v 7050 m, loni na Gašerbrumu I taky v 7000 m. Vím, tohle je Lhoce, jiná liga. Ale C4 je ‚jen‘ 600 metrů výšky navíc, ale taky plus jeden den a plný náklad. Myslím, že se to srovná. Tentokrát nepůjdu nahoru na 99 procent sám,“ přemítal.
Šerpové přecházejí jednu z trhlin v ledopádu Khumbu.
Pokořitel jedenácti osmitisícovek působí sám pod Everestem a Lhoce již šestý týden a sám cítí, že mu začínají „docházet baterie“. „Vůbec už mě nebaví snídat, obědvat a večeřet sám a čumět do stěny stanu. Ještě že nemám zrcadlo a nevidím ten svůj ksicht. Jak vypadá zelená barva? A teplo? Těším se, až každý ráno nebudu smrkat krev, až si sednu na záchod a přečtu noviny. Jak vstanu, dojedu pro čerstvý pečivo a budu snídat v ranní rose na zahradě...,“ zasnil se Jaroš.
Horolezec vyhlášený buldočí zarputilostí opouštěl základní tábor ve zvláštním rozpoložení, k němuž přispěly i události u jiné expedice. „Nahoře umřel jeden Šerpa, nevím proč. Leží na plošině pro vrtulník sto metrů od mého stanu. Vím, jak je to strašný, když umře kamarád,“ dodal Jaroš. V pátek snad přijdou z Himálají mnohem optimističtější zprávy.
Vrchol Mount Everestu v krásném počasí ze třetího tábora. Pohled ze západní kotliny (West Cwm), vpravo nad stanem Jižní sedlo.
