Článek
„Už dřív jsem jí dávala nějaké věci pro děti a teď mě poprosila, jestli bych nedorazila. Tak jsem byla ráda, že je uvidím i osobně a vím, jakým dětem ty věci jdou,“ vysvětlovala Ogrodníková a popisovala, jak se jí s malým Jáchymem daří opět trénovat.
Jak se vám daří vracet se do atletického tréninku?
Myslím, že po porodu je super, že to moje tělo nějak zvládá, ale svůj stav pořád srovnávám s tím, kde jsem byla před porodem a na té úrovni ještě nejsem. Snažím se tam dostat, ale bohužel to jde pomalu.
Zvažovala jste, že když všechno půjde dobře, ještě byste si v závěru sezony v oštěpu zazávodila.
Chybí mi fyzička, takže si ani nedokážu představit, že bych v září házela. Hlavně na nohou je to znát a bez nich házet nejde. Nechci si přivodit nějaké zranění, i paní fyzioterapeutka mi doporučila, ať to nechám na příští rok.
Co zatím chybí nejvíc? Síla, nebo výbušnost?
Těžko se to vysvětluje, nikdy předtím jsem se s tím nesetkala. Ale tvrdě jsem makala, protahovala se a stejně jsem si přišla ráno jako prkno. Ty vazy se dávaly dohromady, pánev nebyla ve stejné pozici jako předtím. A hodně mě bolely záda, jak držíte miminko v ruce. Teď zase síla roste, ale chybí kondice, nemám naběháno.
Měla jste v hlavě ideální scénář, že byste stihla i mistrovství světa v Tokiu? Pozici v rankingu jste díky loňským výkonům měla velmi dobrou.
Nechávala jsem to otevřené. Snažila jsem se trénovat do poslední chvíle před porodem, když už to nešlo, tak jsem hodně ubrala. A pak po šestinedělí jsem byla do tréninku hrozně nažhavená, už mě to doma strašně nebavilo. (úsměv) Snažila jsem se vracet, ale na soustředění v Turecku jsem tu vidinu, že bych si v září zazávodila, ztratila, nedávalo by mi to smysl. Tělo ještě není připraveno na zátěž, kdy zarazím dvě nohy do země a dám velkou ránu. Mohla bych hodit, ale taky už bych to nemusela rozchodit…
Budete mistrovství světa sledovat, nebo by vám bylo líto, že v Tokiu nejste?
Při mistrovství republiky, což byla moje poslední šance splnit česká nominační kritéria, jsem to nesla docela těžce. To jsem si uvědomila, že tam nepojedu, nebudu obhajovat domácí titul, končí mi sezona a závody mě minou. Z toho jsem byla smutná. Ale mám doma zdravého chlapečka, nemůžu mít všechno, to bych chtěla moc. Už jen to, že jsem získala na olympiádě medaili a pak otěhotněla byl zázrak, jak to bylo skvěle načasované.
Už jste si našla režim, jak spojit trénink s péčí o syna?
Večer si nachystám věci na běhání nebo posilovnu, ráno ho nakojím, on usne, tak už jsem připravená ve sportovním a jdu rychle běhat nebo cvičit. Jsou to takové rychloakce, abych to všechno zvládla, protože moc nespí.
O tom jste mluvila už v červnu při Zlaté tretře, že syn není úplný spáč. Takže to se nezměnilo?
Noci jsou teď lepší než na začátku, do těch dvou a půl měsíců to bylo hrozný. (úsměv) Ale má čtyři měsíce, přijde mi, že se to každé dva týdny mění. Má spánkovou regresi nebo růstový spurt…
Nikola Ogrodníková se synem Jáchymem při představení Zlatého běhu Emila Zátopka v Ostravě.
V Turecku jste si zkusili nastavit fungování během soustředění?
Přesně tak, ještě jsme absolvovali cestu do Kanady, abych si vyzkoušela cestu s malým dítětem, na co musím být připravená ohledně kočárku… Do Turecka jsme letěli s dvěma dětmi, to byl ještě vyšší level. A v únoru mě čeká cesta na tradiční soustředění do Jihoafrické republiky. Tam poletím úplně sama, tak jsem si načetla těmi dvěma cestami, na co se připravit.
Cesta do Kanady byla spíše dovolenou?
Přesně tak, podívali jsme se za rodinou a tím, že chci závodit do olympiády v Los Angeles, tohle byl jediný čas, kdy jsme tam mohli letět, protože v dalších letech budu mít sezonu a přes léto se tam nedostanu. Tak jsme si řekli, že to s dvouměsíčním miminkem zkusíme a poletíme.
Jak máte naplánované soustředění v Jihoafrické republice? Vezmete si s sebou někoho, kdo syna při trénincích pohlídá?
Někdo hlídat musí. Buď si někoho přivezu, nebo spíš pořeším hlídání tam. Kamarádky mi pomůžou sehnat nějakou chůvu, tam je to běžné. Bylo by to finančně méně náročné a i pro mě je lepší, že bychom měli klid ve své chatce a nebyl tam nikdo další.
Příští sezona s evropským šampionátem v Birminghamu už by měla být ve vašem podání plnohodnotná?
Teď trénuju proto, že v listopadu chci začít tak, jak jsem byla zvyklá. A ne tak, že budu teprve v listopadu dohánět nějaké manko. Teď si dělám spíš takovou nástavbu.
