Článek
Roušalovi k nekompromisnímu vítězství stačilo pouhých šestnáct úderů. Zkušenější soupeř sice od začátku tlačil, jenže právě na přílišnou aktivitu doplatil. Bark nejprve schytal ránu do spánku, po níž se poroučel na podlahu, kde se z těžkého stavu už nedokázal vzpamatovat.
Radku, jak hodnotíte svůj dominantní výkon? Čekal jste, že zápas skončí tak rychle?
Těžko se to popisuje. Je to prostě show. Do všeho jdu naplno, je to neskutečný pocit. Reaguju na aktivitu soupeře a on šel opravdu hodně dopředu, na nic nechtěl čekat. Tak jsem to vracel a vyšlo to. Něco jsem sice schytal, ale mě to spíš nabudí. Znovu ale říkám, já chci doručit show před zápasem, během něj i po něm. Show sice umí dělat každý, ale výsledky už předvádí jen málokdo.
Takže vás žádný z jeho úderů výrazně neotřásl?
Určitě mě něco zasáhlo, nebudu tvrdit opak. I v klinči jsem to pocítil. Moje hlava je ale nastavená tak, že vím, co mám natrénováno. Probral jsem se.
Už během pátečního vážení mezi vámi a soupeřem proběhla menší výměna. Bylo to pro vás osobnější?
Mám rád, když je to osobní. Když jsme pak face to face v kleci a dělí nás pár vteřin od boje, cítím ten „smrad“. V ten moment jsou proti sobě dva válečníci, kteří jdou proti sobě „na život a na smrt“. Je to něco jako ve filmu Gladiátor. Publikum jsou pak diváci, kteří se tím baví. Takhle to beru. Navíc jsem si v šatně říkal, že jdu pomstít Vlada (Lengála), zabít ho a pak si konečně odjet na dovolenou a dopřát si dobré jídlo. Tohle všechno mě motivuje nechat v kleci úplně všechno.
Moc si toho nepamatuju, přiznal po vítězství nováček v Oktagonu Josef Hála. Diváci? Masakr, skandovala celá hala.Video: Sport.cz
Po zápase jste zakopali válečnou sekeru a podali jste si ruce.
Bylo mi líto, že si o mě zlomil ruku. Já jsem pak za ním přišel do šatny a ptal se, jak na tom je. Po zápase je to už v pohodě. Před ním ale chci, ať je to osobní. Chci tam agresi.
Měl jste už před zápasem dobrý pocit, že by to mohl být váš vítězný večer?
Abych řekl pravdu, já mám pořád tep třeba kolem 110. I během zápasu. Jsem klidný, věřím si. Jdu do toho s tím, že to už nemůžu změnit a nemůžu couvnout. Jdu tam all in. Strach mám z prohry, ne z bolesti.
Čekal jste, že na vás bude i od fanoušků vyvíjen až takový tlak?
Na chvíli mě to v šatně trochu znejistilo. Říkal jsem si, že ještě před rokem jsem bojoval na prelims a teď jsem byl třetí zápas od konce. To čekání bylo dlouhé a na chvíli mě rozhodilo. Ale celkově to bylo super.
Co vám na vaše drtivé vítězství řekla partnerka Nela Slováková, která zápas opět velmi emotivně prožívala?
Zatím nic, ještě jsme to spolu neprobrali. Po zápase mám rád klid, nechci, aby na mě někdo mluvil. Ale je jasné, že je neskutečně šťastná, protože se mnou prožívá celou přípravu – moje emoce, nervy, shazování, hlad, všechno. Ona si to vlastně odmaká se mnou. Teď jí to ale chci vynahradit, určitě spolu někam vyrazíme na dovolenou nebo aspoň na víkend.
Předpokládám, že k dokonalému večeru chybělo jen vítězství vašeho parťáka Vladimíra Lengála, který nestačil na Turka Ozana Aslanera?
Viděl jsem ten zápas na mobilu, ale nechal tam prý všechno. Je mi to líto, protože je to můj brácha a tréninkový parťák. Vím, jaký je to zápasník a srdcař. Podíváme se na to, vyhodnotíme chyby a půjdeme dál. Jsme válečníci. Tohle je vojna, kterou nevzdáváme.
Prozradíte, jaké máte další plány pro letošní rok?
Určitě bych chtěl ještě letos minimálně dva zápasy. Ideálně Štvanici a Brno, případně O2 arenu.
Máte už v hlavě i nějakého konkrétního soupeře?
Teď chci mít týden klid, nechci vědět o gymu ani o zápasnících vůbec nic. Potřebuju si odpočinout… Co se týče dalších plánů, líbil by se mi třeba BMF titul (titul pro největšího drsňáka), jako je v UFC. Chci zajímavé zápasy, pořádné peníze a dělat show. Na titul v pérové divizi si ale ještě chci sáhnout až později, ideálně po dvou až třech vítězných zápasech.
