Článek
Co se vedle názvu, který se ze Sazka Tour vrací zpět na Czech Tour, změní pro letošní ročník?
Snažíme se akci ztížit, zbezpečnit a ještě víc ho přitáhnout lidem. Roste do čím dál větších rozměrů. Týmy ji berou už jako tradiční závod s tradičním termínem. Ale narážíme na limity toho, že jde jen o závod první kategorie bez televizních přenosů. Nemůžeme sem dotáhnout pět týmů z World Tour.
A nechcete se posunout výš?
Rádi bychom, třeba na úroveň Okolo Slovenska, abychom měli ze závodu živé přenosy a mohli pozvat ještě víc elitních týmů. Chceme jít opravdu nejvýš. Podmínky tu máme výborné, i partnerský potenciál. Zatím to ale nešlo, kalendář je nabitý a nemůžeme udělat delší závod. Už takhle je pro elitní týmy náročné si najít volné místo.
Neplánujete přesun na známější turistická místa, kde by závod přilákat větší počet fanoušků?
Bude záležet na vývoji. Pokud se vydáme cestou televizních přenosů, tak ano. Ale potřebovali bychom podporu národních agentur jako CzechTourism, které by nám zařídily povolení třeba do centra Prahy. Aktuálně jsem ale chtěl vytvořit co nejtěžší závod.
Když už zůstáváte v Jeseníkách, zvažovali jste na letošní trasu třeba Praděd?
Zvažovali. Jenže všechny tyhle přírodní rezervace jsou trochu úskalí pro získání povolení. Není to ideální. Děláme závody za veřejného provozu. Je to dost specifická sportovní událost. Pokrýváme 800 kilometrů otevřených silnic.
Trasu už jste si autem projel. Co vám ukázala?
Že mě jezdit autem nudí (usmívá se). A zjistil jsem, že sjezdy v autě jsou mnohem náročnější než na kole, které umožňuje neomezené manévry. Mám z nich strach, auto je těžkopádné a sám brzdím nohama, i když neřídím.
Lákadlem Czech Tour letos budou hvězdné týmy Jumbo-Visma a Bora-hansgrohe. Jaká je šance, že dorazí velká jména?
Termín závodu na konci července je mezi Tour de France a Vueltou, na kterou se tu jezdci každý rok připravují. Ale několikrát se stalo, že někdo odstoupil z Tour de France v prvních dnech a startoval na Czech Tour. Týmům nemůžeme mluvit do sestav, dozvíme se je až tři dny před startem, nejsme největší závod na světě a s tím musíme počítat.
Snažíte se velké stáje přesvědčit, aby sem poslaly ty kvalitnější jezdce?
Určitě. Motivuju je nejen finančně, ale i tím, jak kvalitní závod směrem k přípravě na Vueltu nebo mistrovství světa to může být.
Využíváte své kontakty, které jste nasbíral ještě jako profesionální cyklista?
Rozhodně. Jsem se šéfy stájí v kontaktu vlastně celý rok. Pořád někoho přemlouván, ať přijede, že nejsme žádná země bez hor. Kopce tu máme, dá se tu závodit kvalitně a bezpečně. Navíc bez dlouhých transferů na jednotlivé etapy. Všechno je v blízkosti Olomouce do hodiny cesty, zatímco na jiných závodech se cestuje třeba dvě hodiny. Matt White, sportovní ředitel týmu Jayco–AlUla, mi vždycky říká, že si sem jezdí odpočinout po Tour de France.
Jak jste se našel v roli ředitele závodů?
Jsou dny, kdy to fakt není sranda. (usměje se) Ale některé dny jsou opravdu kreativní. Můžu uplatit to, co jsem patnáct let vídal v jiné pozici. A samotný závod si moc užívám. Najednou jsem v tom kotli, v parádní atmosféře. Potkávám staré známé tváře. Ale trochu cítím i tlak. Víc než v roli závodníka. Protože tady pořádáme jeden velký závod za rok, ne šedesát. Je to něco úplně jiného. Zpětně si říkám, že jsem jako jezdec tolik nedocenil organizaci závodů.
Jak se liší váš pohled jako bývalého profesionála a ostatních funkcionářů na pořádání závodů?
Docela dost. Prožil jsem si hromadu závodů a věci vidím úplně jinak. V každém organizačním týmu by měl být nějaký bývalý cyklista, který zažil krizové situace i pohodové etapy.
