Článek
Jak se zrodilo vaše rozhodnutí skončit? Už to doopravdy dál nešlo?
Zvažoval jsem delší dobu, zda to dál půjde, či ne. Moje koleno je ve stavu, že nemohu dávat do fotbalu tolik úsilí, jako jsem dával dosud. Vyhodnotil jsem si to tak, že nechci být vnímán jako hráč, co si ulevuje, co do toho nedává všechno.
Co si ze své kariéry budete pamatovat, na co nejvíce vzpomínat?
Moc nostalgický nejsem. A to z prostého důvodu. Těch čtrnáct let, co jsem byl v profesionálním fotbale, jsem si extrémně užil. Vložil jsem do toho všechno, co jsem mohl. Mám před sebou čistý stůl, a to mi dává pocit toho, že není potřeba vzpomínat. Kariéru jsem prostě vyždímal jako citrón. Když ale mám nějaké momenty přece jen vypíchnout, tak to bude duel v Lize mistrů s Barcelonou, které jsem dal tehdy gól. A ten koresponduje s tím, co jsem vstřelil Spartě, když jsem se po deseti letech po návratu do Plzně proti ní trefil a rozhodl o naší výhře 3:2. Fotbal je pro mě o emocích, a hlavně o těch sdílených. Budu si vybavovat momenty, kdy jsem je sdílel ať už s rodinou, nebo fanoušky. Tím jsem měl prostoupenou celou kariéru, takže vlastně budu vzpomínat na všechno.
Bývalí spoluhráči s Plzně vás po utkání vyhazovali do vzduchu. Nemotala se vám z toho trochu hlava? Čekal jste to? Nedali vám šanci utéct…
Nemotala. A nečekal jsem to. Patří jim za to obrovský dík. Vážím si toho. Byl jsem tam jen 3,5 roku. Jsou tam daleko větší hráči než já, kteří toho pro Viktorku udělali mnohem víc. Co udělali, svědčí o tom, že je tam kabina zdravá. Já si to tam užil a navždy za to budu vděčný.
V Olomouci jste byl jen chvíli. Jaké to bylo tam?
Tým mě přijal skvěle, jako všude, kde jsem byl. Všechno leží na hřišti. Když kluci vidí, že nějaká kvalita tam je a nejste egoista nebo hloupý člověk, vztahy si uděláte. Poslední tři dny jsem nemohl moc spát, tak jsem přemýšlel. Na individuální úspěchy sedne za chvíli prach, ale zbydou mezilidské vztahy. Jsem rád, že mě doma dobře vychovali.
Nebál jste se, že kdybyste Viktorii vstřelil gól, vztahy si pokazíte?
Říkal jsem si, že pokud by to nastalo, snad se ani nevrátím domů. Ale vážně, nebylo to téma. Věděl jsem, že dostanu pár minutek, mohl jsem se k něčemu nachomýtnout, ale Plzeň nás ani k ničemu nepustila.
Jan Sýkora
Penaltu, kdyby přišla, byste kopal?
Ne. Vztah a respekt k Plzni je takový, že bych na něm nechtěl připustit žádné pochybnosti. Nemyslím si, že by gól něco pokazil, ale raději…
Mluvil jste o emocích. Jaké byly ty vaše po tom, co jste v závěru zápasu vyběhl na trávník a věděl, že to bude naposledy?
Protože jsem byl rozhodnutý už nějakou dobu, tolik to na mě nedolehlo. Myslím, že více to doma prožívala moje přítelkyně, které to bylo líto. Spíše jsem si to snažil ještě užít, nasát poslední chvíle. Vnitřně jsem i na hřišti cítil, že dělám správný krok.
Vraťme se k vašemu zimnímu příchodu do Sigmy. V té době jste věřil, že to ještě půjde?
Určitě. Měl jsem takové nastavení pořád. Po těch deseti měsících, co jsem nehrál a zažíval špatné věci, jsem se na návrat strašně těšil. I na nové prostředí, na kabinu, že zase budu platný. Že se to vyvinulo jinak, to je život.
Už máte jasno, jakým směrem se nyní budete ubírat?
Chci zvelebovat českou fotbalovou kulturu. Přijde mi, že lidí s takovým záměrem ubývá. Já fotbal miluji. Chci se zasadit o to, že fotbal bude v Česku i ve světě vnímán tak, že má kvalitu. Rozhodně chci u něj zůstat.
Můžete být konkrétnější?
Mířím k trenérské kariéře. Asi nebudu chtít rovnou naskočit do velkého fotbalu. Zajímá mě, jak to funguje odspodu, od těch nejmenších. Budu chtít nasát celé fotbalové spektrum a pak přidat díky svým zkušenostem ruku k dílu a bojovat za to, aby fotbal tady byl co nejlepší.
