Článek
Pikantní časová smyčka se uzavřela. V říjnu 2002 dal Lukáš Jarolím coby záložník Příbrami dva góly Bohemians a jeho tým vyhrál 4:1. Za klokany tehdy hráli Michal Petrouš a Karol Kisel. Když v neděli Jarolím dvěma góly přispěl k další výhře 4:1, tentokrát Slavie nad Teplicemi, seděl Petrouš na lavičce sešívaných jako trenér a Kisel byl jejich kapitánem...
„Já tehdy fakt hrál? Tak to jsem tam byl asi zbytečný,“ usmíval se Petrouš.
Také střelec samotný si vzpomněl až po nápovědě. „Když to slyším, tak už si ten příbramský zápas vybavím. Dával jsem taky jeden gól na každou bránu jako teď. Náš trenér vždycky býval nepříjemný pravý bek. Hodně běhavý a uměl dát i góly,“ připomněl Jarolím hráčskou kariéru Petrouše.
Slavistická radost po jedné ze čtyř tref proti Teplicím.foto: Právo/Milan Malíček
Alespoň jeden z bratrů vždycky vyhraje...
Aby toho nebylo málo, v neděli se za Jablonec proti Hradci Králové dvakrát trefil také Lukášův bratranec Marek. To legionáři v rodině Jarolímů se o víkendu výhry nedočkali. Lukášův otec Karel dovedl Slovan Bratislava k remíze 1:1 v Dubnici a bratr David dostal s Hamburkem šestigólový výprask na Bayernu. „Většinou aspoň jeden z nás o víkendu vyhraje. Jsem rád, že to tentokrát vyšlo na mě,“ líčil Lukáš, jak to mají s bráchou rozdělené.
Druhý gól dal záložník menší postavy hlavou - teprve podruhé v kariéře! „Netrénuji to, snad se mi to hlavou ještě někdy podaří... Dvě trefy jsou příjemné, žádný velký střelec rozhodně nejsem. Teď by to chtělo něco uhrát v Olomouci,“ přál si Jarolím.
Slavii úvod jara vyšel. Ze tří zápasů vytěžila sedm bodů a posunula se do první poloviny tabulky. Vyhráno však ještě nemá. „Je to pro nás jako nová sezóna a doufám, že to tak bude pokračovat i dál. K sestupovým příčkám je pořád blízko, takže do Olomouce musíme jet s tím, že chceme bodovat, pokud možno vyhrát.“
