Hlavní obsah

Osm měsíců bez fotbalu: trenérské rošády, nová smlouva i hádka s fanouškem. Bylo to dlouhé, přiznává Svozil

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V dubnovém ligovém utkání s Hradcem Králové si obránce Baníku Ostrava Jaroslav Svozil vážně zranil kolenní vazy a od té chvíle se na fotbal mohl jen koukat. Poznal tak ligu i z jiné stránky. Jen z tribuny sledoval, jak se chová tým, když se mu nedaří, nebo jak nezdary prožívají fanoušci.

Foto: FCB.cz

Obránce Jaroslav Svozil z Baníku Ostrava se po zranění vrátil do tréninku.

Článek

S jedním z nich se při zápase na tribuně dostal i do slovní rozepře. „Když od druhé minuty posloucháte, že je všechno špatně, tak k**va, proč na ten fotbal chodíme? Ale co, je svoboda, každý může říct, co cítí," usmíval se Svozil po prvním tréninku po osmi měsících léčby.

„Od klubového lékaře Martina Mohyly mám povoleno úplně vše až na fyzický kontakt a souboje. V Turecku na soustředění se pobavíme o dalším postupu," řekl 29letý fotbalista.

Obránce Jaroslav Svozil na tréninku Baníku OstravaVideo: Jiří Tomaškovič

Jak se po tak dlouhé době bez fotbalu cítíte po prvním tréninku s týmem?

Výborně! Už necelý měsíc běhám a stejně jako kluci jsem plnil individuální plán. A bez větších problémů. Všechno jsem odběhal, chodil jsem do posilovny a teď piluji odrazovou nohu a další věci, co jsou potřeba.

Už jste všechno podstatné dohnal?

Ta pauza byla dlouhá. Měl jsem individuální blok, ale cítím se fajn. Brzy to doufám bude ještě lepší a budu se moct připojit k mančaftu na sto procent.

Říká se, že velmi těžké je dohnat zápasovou kondici. Vnímáte to podobně?

Ta ztráta je několikaměsíční, ale já si myslím, že to bude otázka pár tréninků. A až mě doktor pustí do zápasu, tak věřím, že budu potřebovat poločas a bude to dobrý.

Jak jste prožíval těch osm měsíců bez fotbalu?

Nejsem první ani poslední, kdo musel být bez fotbalu takto dlouho. V Opavě i ve Znojmě jsem to poznal. Třeba Pavel Zavadil se vážně zranil v sedmatřiceti letech a pak hrál do čtyřiačtyřiceti úplně v pohodě. Je to jenom o mně, jak se do toho zakousnu. Jsem po magnetické rezonanci a ten štěp je prohojený prokrvený, takže mi chybí jen zelená od doktora od fyzioterapeutů a pak na to vletím.

Na dvě stoperská místa má Baník kromě vás ještě Michala Frydrycha, Davida Lischku a Karla Pojezného. Bude těžké je dostat ze sestavy?

Bude, jasně. Jsem v Baníku a ne někde, nechci říkat nějaký mančaft, abych někoho neurazil. Jsem prostě v týmu, kde ta konkurence je velká. Záležet bude na mně, jestli na to hrát v základní sestavě mít budu, nebo nebudu. To je zcela jednoduché.

To zranění bylo zcela zbytečné, protože přišlo po ofsajdové situaci, která byla domávnuta až následně. Byl jste hodně naštvaný?

V šatně jsem to oplakal, ale stalo se a už to nevrátím. Nemělo smysl někomu něco vyčítat. Za čtrnáct dní to bude osm měsíců a ani bych to neřekl. Mám dcerku rok a 7 měsíců, ta mi dávala zabrat a v rehabilitaci mi velmi pomohla. Uletělo to a mám radost, že jsem teďka v té fázi, v jaké jsem. Baník mi navíc nabídl prodloužení smlouvy, což je od klubu krásné gesto. Ani na chvilku jsem nespekuloval a jsem rád, že tady můžu pokračovat.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Milan Škoda z Mladé Boleslavi a Jaroslav Svozil z Baníku Ostrava během utkání.

Zatímco jste rehabilitoval, v klubu se dvakrát vyměnili trenéři. Po Tomáš Galáskovi přišel Pavel Vrba, kterého ještě na podzim nahradil Pavel Hapal. Prožíval jste to jinak?

Já jsem byl s klukama na každém zápase v jedné kabině. Není to jednoduchý, když se trenéři točí, ale fotbal je takový a trenéři do těch štací s tímto rizikem chodí. Když je neúspěšná nějaká část sezony, tak to vždycky odnese trenér, ale do svědomí jsme si měli sáhnout i my hráči. Kluci už to říkali, není to jenom o trenérovi, ale o nás všech.

Zápasy jste sledoval na tribuně a jednou jste se dostal do slovního konfliktu s nespokojeným fanouškem. Jak vám v tu chvíli bylo?

Já vím, co hráči prožívají na hřišti. Že nechtějí zkazit balon, nechtějí udělat chybu. A když od druhé minuty posloucháte, že je všechno špatně, tak proč k**va na ten fotbal chodíme? Byla to výměna názorů, tak to prostě je. Máme svobodu projevu, každý si můžeme říct, co cítíme. Umím taky říct nějaká slova, nebo na hřišti přitvrdit. Na tribuně je to jiné, člověk tam má klid, vidí to všechno jinak. Po zápase jsme si plácli a bylo to v pohodě.

Těsně před zraněním jste měl slušnou formu, mluvilo se o možném odchodu do zahraničí. Rýsovalo se něco?

Pokaždé by mohlo něco být. Třeba bych mohl jít do Realu Madrid. Když se něco takového stane, tak se říká: mohl to, nebo ono. Ale dokud přímo vás nebo klub někdo nekontaktuje, tak je to jen možná a kdyby. Formu jsem měl a doufám, že teď do toho dupnu, natrénuju a budu zase podávat výkony, jakými jsem končil.

Reklama

Související témata: