Článek
Na tréninku patří k nejhlučnějším jedincům. Vykřikuje. Hecuje. Motivuje. Debatuje s trenéry, když řeší taktiku. V minulé sezoně obránce Bořil vydatně pomáhal i na hřišti.
Zvládl 32 soutěžních startů. Obdivuhodný počin ve čtyřiatřiceti letech a po vážném zranění kolene, které z něj na rok a půl udělalo fotbalového lazara. K ligovému zlatu vedla cesta přes zdravotní peripetie, o nichž poprvé otevřeněji mluví.
Půjde zlatá sezona překonat?
Chtěl bych ji napodobit, překonat bude těžší. Je tady ohromná konkurence. Máme šest až sedm stoperů, kteří z fleku mohou nastoupit. Jsem rád, že se daří týmu a v kabině je výborná parta, která funguje a podporuje se. A já jsem zase rád, že tu můžu být. A jsem šťastný, když se objevím na hřišti a můžu pomoct.
Kde byste se vyřádil bez fotbalu?
Ono se to nezdá, ale když nejsem na hřišti, jsem docela klidný. Rád rybařím, kde je klid a ani se nemluví. Možná na tenise bych se vybouřil, ale fakt nevím. Dobrá otázka.
Slavia musí být ve střehu. S Hradcem to máme vždycky těžké, říká Jindřich Trpišovský o soupeři pro úvodní koloVideo: Sport.cz
Možná ještě lepší je, přes jaké zdravotní trable vedla vaše pouť k poslednímu titulu.
V zimě jsme přiletěli na soustředění do Marbelly, kde byla většina kluků nachlazených. Já to odnesl snad nejvíc, měl jsem horečky, chřipku a stafylokoka. Bylo mi fakt zle. Zkoušel jsem s tím chvíli trénovat, odehrál jsem i první přípravu, ale udělalo se mi ještě hůř. Proto jsem odletěl předčasně domů.
Co dál?
Šel jsem na testy, kde se potvrdilo, že mě to odstřelilo. Špatně se mi i dýchalo, takže jsem pro jistotu musel i na rentgen plic, jestli není náhodou problém hlubší. Dostal jsem silná antibiotika, která jsem ale musel po čase změnit. Nedělala mi vůbec dobře. Nemoc mě fakt složila a způsobila, že na pravá straně nohy mi od stehna až dolů povolilo svalstvo.
Byl to pro operované koleno problém?
No jasně, koleno přestalo držet ve správné poloze, vychýlilo se a při pohybu naráželo o kost, z čehož pramenila bolest. Musel jsem odjet do Mnichova na kliniku za profesorem, který mi ho před lety operoval.
Hrklo ve vás?
Ani ne. S profesorem se dobře známe, moje žena umí perfektně německy a přišlo mi to až jako rodinné setkání. Hned se vyptával, co se stalo, jak to vzniklo. Vše si pečlivě zapisuje a hledal příčiny. Jakmile se dozvěděl o nemoci, napadlo ho, že jsme našli problém. I já si to celou dobu myslel a série vyšetření to jen potvrdila. Dostal jsem podpůrnou injekci do kolena a čtrnáct dní jsem intenzivně posiloval, dokud jsem nedostal od lékařů povolení, že můžu začít běhat.
Z banálně vypadající nemoci se staly skoro tři měsíce bez fotbalu. Bylo povznášející, že pohár jste už zase zvedal v dresu a s páskou na paži?
Bylo to krásný! Nakoplo mě, že mě koleno při návratu vůbec nebolí a můžu zase hrát. Jen jsem myslel, že si počkám, než mě trenéři dají do sestavy. Jenže byl problém s absencemi a já hned na Dukle šel hrát. Moc jsem si toho vážil. Předchozí sezona byla náročná, těžká a beru titul jako ten nejcennější, který jsem získal.
Jak se lilo majiteli Tykačovi při oslavách pivo na hlavu?
(usměje se) Začal s tím Tomáš Chorý, já se připojil. Bylo to spontánní, ale měli jsme to i povolené. Věděli jsme, že s tím pan Tykač i (šéf klubu) Jarda Tvrdík nebudou mít problém. Moc hezký moment!
Už před mejdanem v Edenu jste za sebou měli několikadenní akci na chalupě na Rakovnicku.
Nebývalo to zvykem. Dřív se spíš šlo sednout do hospody nebo restaurace, kde se vše probíralo. De facto před koncem sezony bylo z našeho pohledu vše rozhodnuté a nápad všichni kvitovali. Krásný rybník i příroda, dorazil celý tým. Mohli jsme rybařit, projet se na loďce, večer se opekly buřty. Tomáš Holeš měl kytaru, takže jsme si i zabejkali. A všichni říkali, že to za rok musíme zopakovat.
Cítíte, že lepší kolektiv v Edenu nebyl?
Na partě jsme si zakládali vždycky, ale přišlo mi, že jsme na ní ještě víc zapracovali. Všichni odstranili vlastní ega, vznikla přátelství. Troufnu si říct, že nikdo, kdo nehrál, nedělal v kabině nějakou neplechu. Jsem rád, že to funguje i dál a držíme pospolu.
Křepčící Eden. Tomáš Holeš jako kytarista, znělka Ligy mistrů a ohňostrojVideo: Sport.cz
Chata, oslavy, soustředění a na podzim zase cesty po Evropě. Co říká rodina, že jste s novou smlouvou oddálil delší pobývání doma?
Tam jsou rádi, když někdy vypadnu z baráku! To si dělám trochu srandu. Žena je se mnou 14 let, zvykla si na život s fotbalistou. Samozřejmě dcera má osm roků a je ráda, když jsem doma. Ze soustředění jsem Nelče volal každý den. Má prázdniny, každý den někdo k nám chodí nebo vyrazí na koně. Nenudí se.
Minule jste vyprávěl, jak dcera silně prožívá, co se vám děje na hřišti. Jak byla pyšná, když se táta zase stal mistr?
Když se mi něco děje nebo se nedaří, je jí špatně a pláče. Teď byla hrdá. Kdo chtěl, mohl si poslední zápas do Edenu na nástup vzít děti. Pořád chce, abych hrál dál. Zrovna nedávno jsme se bavili se ženou, že mám zase roční smlouvu, po které bychom možná chtěl skončit. Nelča to zaslechla a hned vypálila: Tati, já nechci, abys skončil!
Co vaše reakce?
No, Neli, jsem už docela starší a ve Slavii nebo kdekoli jinde chtějí spíš mladší (usměje se). Všechno mě začíná bolet a uvidíme. Kdyby se dařilo, rád bych pokračoval, ale musím zůstat nohama na zemi.
Jak vás rajcuje znělka Ligy mistrů?
Je to pět let, co jsme ji slýchávali. Všichni se těšíme, že si soutěž zase zahrajeme.
Váš gól přispěl tehdy k postupu do hlavní fáze. Trefil jste se i proti Barceloně. Co to může trumfnout?
Vítězný zápas! S Barcelonou nebo Interem jsme remizovali, ale výhra nám chybí. Hrozně moc se těším už na los. Uvidíme, koho dostaneme. Poprvé si taky zkusíme nový formát, na který se těším ještě víc.
Poznali jste ho už v Evropské lize.
A moc mi líbil! Nemám s tím žádný problém nebo negativní zkušenost, naopak mě baví, že je to pestřejší.
V Evropské lize jste naposledy ve skupině uhráli pět bodů, Sparta o úroveň níž ještě o bod méně. Nemáte z Ligy mistrů respekt?
Samozřejmě že máme. Víme, o co a proti komu hrajeme. Budou proti nám stát giganti, ale taky jsme dobře doplnili kádr. Víme, že domácí soutěž budeme zase mít na prvním místě a podle toho budeme přemýšlet. Jakmile ale rozehrajeme Ligu mistrů, pojedeme naplno v obou soutěžích.
Po dlouhé době zažije Slavia léto bez předkol. Nezvyk?
Ale příjemný. S předkoly cítí člověk větší nervozitu, protože tým není ani moc rozehraný, ale už hraje o hodně. Sezona se rozjede pozvolně, ale pak do toho spadneme rovnou do skupiny.
Přitom kádr je široký a silný. I do generálky složili trenéři dvě špičkové sestavy.
Je to hrozně nabušený! Kluci tady mají neuvěřitelnou kvalitu, ale taky si váží, že jsou tady. Už tréninky nás posouvají, protože mají snad ještě větší kvalitu než zápas. Zároveň se snažíme s klukama, aby byla dobrá parta, což se nám daří.
Loni jste naznačoval: Titul a konec kariéry. Zopakujete to?
Cíle si nedávám. Moc rád si s vámi tady sednu i za rok. Ale v jaké pozici? Nechám se překvapit, jestli budu hráč, nebo už třeba člen realizáku. Určitě ale chci, abychom zase měli titul.
