Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) - Róth má v sobě maďarskou krev, už přes dvacet let však žije v Česku. Tvrdí, že natrvalo. V Česku se oženil, s manželkou mají dvě dcery. „Delší dobu doma slibuju, že si zařídím české občanství, ale pořád jsem to odkládal. Teď mi ale dala žena nůž na krk,“ culí se 46letý Róth. V rozhovoru pro Sport.cz vzpomíná na působení v maďarské lize a popisuje život v Česku a svůj boj s jazykem.
Říkáte, že budete ve čtvrtek večer fandit Plzni. Otcovy geny?
Ferencváros u nás doma nebyl nikdy oblíbený. Táta vždycky fandil Újpesti. Slíbil jsem mu kdysi, že Ferencvarosi nikdy fandit nebudu. Když jsem pak přestoupil do Újpesti, byl táta nadšený.
Nezalitoval jste ale někdy, že jste odmítl Ferencváros? Vždyť jde o největší maďarský klub.
Minulost člověk nezmění. Táta si nepřál, abych do Ferencvárose přestoupil. Říkal mi, že pokud tam půjdu, bude fandit jenom mně. To je jako v Česku rivalita mezi Spartou a Slavií. Z toho, že bych nosil zelený dres Ferencvárose, by nebyl šťastný.
Na Ferencváros ale nemáte špatné vzpomínky. Když jste hrál za Lambard Pápa, nasázel jste mu hattrick.
Na většinu zápasů s Ferencvárosem tedy rád nevzpomínám, spíš jsme prohrávali. Ale hattrick byl fajn. O půli jsme přitom prohrávali nula tři, byli jsme špatní. Pamatuju si, že do kabiny dorazil majitel klubu. Děláte ostudu, zápas aspoň důstojně dohrajte, řekl nám důrazně. Nevím, co se stalo, ale ve druhé půli jsme zabrali a já dal tři góly. Táta pak slavil hodně dlouho.
V Česku žijete přes 20 let, je vaším druhým domovem. Když jste se tenkrát v roce 2005 upsal Slovácku, jak jste se pral s češtinou?
Neuměl jsem česky ani slovo. Připadal jsem si jako Čech, když slyší maďarštinu. Půl roku jsem seděl doma. Kluci mě tahali mě na kafe, ale co bych tam dělal? Jen bych na ně koukal. Pomohl mi hodně Milan Petržela, vzal si mě pod křídla. Když jsem pak hrál za Viktorku, našel jsem si v Plzni přítelkyni, moji současnou manželku. První, co mě naučila česky, bylo: Pojď už domů. To mi říkala často. (smích) Když jsem ale ani po čase nedal dohromady kloudnou větu česky, bouchla do stolu: Budeme se bavit normálně česky a hotovo. Zabralo to.
Proto také chcete české občanství?
Mám ho v plánu získat. jak jsem řekl, od manželky mám nůž na krku. Slíbil jsem jí, že až bude mít pětačtyřicáté narozeniny, české občanství jí dám jako dárek. Učím se, ale není jednoduché zkoušky udělat.
Co všechno zahrnují?
Nejdřív mluvení, hodinu a půl. Tohle mi nevadí, úplná pohodička. Jenže psaný projev je pro mě mnohem těžší. Dělám gramatické chyby, určitě nebudu v testu stoprocentní. Nejhorší je všeobecný test a historie. Například musím na fotkách poznat mosty, kostely, vědět, kolik členů má senát nebo poslanecká sněmovna. Tohle není jednoduché. Samozřejmě, manželka mi připravila veškeré podklady, je strašně hodná.
České občanství vám v zemi ulehčí život.
Stoprocentně. Vždyť jsem vlastně nájemníkem mé ženy v našem domě, kde žijeme s našimi dvěma dcerami. Žena mi musí dávat povolení, že u nás můžu bydlet. Musím teď rok zamakat, abych občanství dostal.
