Hlavní obsah

ANALÝZA: Jednadvacítka vylepšila dojem, ale musí si dát pozor nejen na konce

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ten příběh se v éteru víceméně rozplynul. A celkem logicky. V pondělí večer se mluvilo o kvalifikačním epilogu reprezentačního áčka s postupovou pointou a o demisi trenéra Jaroslava Šilhavého, výhra jednadvacítky v přáteláku se Slovenskem (2:1) se v tom skoro ztratila. Pro Lvíčata přitom byla důležitá, čeští mládenci nutně potřebovali vylepšit dojem po rozpačitém podzimu. Co všechno testovací partie v Hradci Králové ukázala?

Foto: David Taneček, ČTK

Česká jednadvacítka zakončila rok výhrou 2:1 v přáteláku se Slovenskem.

Článek

„Když se vítězí, pracuje se daleko lépe,“ s úlevou v hlase vydechl trenér Jan Suchopárek. V očích fanoušků na tom není o moc líp než exkolega Šilhavý: sám přiznal, že v červnu prokoučoval rozhodující zápas ve skupině na EURO s Izraelem (0:1), a ani nový cyklus pro mladíky nezačal nejlíp.

Jednadvacítka v prvních třech dílech kvalifikace na další mistrovství Evropy ani jednou nevyhrála a ve skupině je se dvěma body předposlední. Tým kolem kapitána Václava Sejka si v pondělí proti Slovensku chtěl zvednout sebevědomí, což se díky výhře 2:1 povedlo. Ovšem představení v Hradci zdaleka nebylo bez chyb.

Sejk a spol. hráli většinu zápasu uvolněně a měli převahu. Bylo na nich vidět, že nejsou pod takovým tlakem jako v kvalifikaci. Stihli 18 střel, z toho čtyři na branku. Pod oba góly se podepsali útočníci: Denis Alijagič, jenž se do jednadvacítky vrátil po roce a půl, a Christophe Kabongo. Střelec z Podbrezové v dresu Lvíčat oslavil už třetí podzimní gól, z toho dva si připsal v přátelácích se Slovenskem (v září 2:0).

Ukázal se taky další brankář: předchozí čtyři zápasy odchytal Lukáš Horníček, náhradník z portugalské Bragy. Matyáš Vágner proti Slovensku nezklamal, klidně může dostat šanci i v kvalifikaci.

A minusy? (Ne)bránění Artura Gajdoše, jenž měl před gólem na 1:1 moře prostoru. S tím souvisí stesk trenéra Suchopárka, jenž mluvil o tom, že ofenzivní hráči po útočné akci zpravidla poleví a nepřepnou do defenzivy.

V seznamu nedostatků ovšem vyčníval slabý konec. Češi se jen bránili a čekalo se, jestli od hostitelů příštího EURO nepřijde remízový úder. „Stalo se to i přesto, že se do hráčů snažíme dostat, aby se ani při vedení nebáli hrát nahoru. Problém je i to, že nám ke konci často docházejí síly,“ poznamenal Suchopárek. I jemu musely v hlavě běžet vzpomínky na hořké září na Islandu, který rozhodl o výhře v 94. minutě, a na říjnovou ztrátu s Walesem. Od něj přišel remízový zásah ještě o dvě minuty později.

I kvůli zpackaným závěrům se jednadvacítka dostala do šlamastyky. V kvalifikaci na EURO už musí připomínat jen kapelu –⁠ a ideálně pořád vyhrávat. Hned od březnové bitvy s Islandem. Proti Slovákům si Suchopárkovi hoši podruhé během tří měsíců dokázali, že vítězit umí, akorát tuhle schopnost potřebují přenést do kvalifikace. Jinak se i vyhraný přátelák ukáže jako zbytečný.

Reklama

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Nejnovější články

NačítámNačíst další články