Článek
Nejvyšší hráč historie NHL Chára si vydobyl respekt nejen 206 centimetry výšky, ale také skvělými výkony, díky nimž se v nejlepší hokejové lize světa udržel takřka čtvrtstoletí. V září 2022 se rozloučil ve 45 letech a po 24 sezonách v NHL, díky symbolické jednodenní smlouvě mohl kariéru ukončit jako hráč Bostonu, s níž získal v roce 2011 Stanley Cup.
Trenčínský rodák v NHL odehrál 1680 zápasů základní části, dalších 200 startů si připsal v play off. V Bostonu strávil 14 sezon ze čtyřiadvaceti, které v zámořské lize hrál, a byl tam po celou dobu kapitánem týmu. V roce 2020 zamířil do Washingtonu a poslední sezonu odehrál za New York Islanders, kde v roce 1997 jeho kariéra v NHL také začala. Sedminásobný účastník Utkání hvězd a držitel Norris Trophy pro nejlepšího obránce z roku 2009 hrál také za Ottawu.
Jeho bilance v NHL se zastavila na 680 bodech za 209 gólů a 471 asistencí v základní části, ve vyřazovacích bojích přidal 70 bodů (18+52). Nepočítaje brankáře, nastoupili v historii NHL k zápasům jen tři starší hráči - Gordie Howe, Chris Chelios a Jaromír Jágr.
Introducing the Class of 2025! 👏 pic.twitter.com/5PZryNZMRh
— Hockey Hall of Fame (@HockeyHallFame) June 24, 2025
Chára je dvojnásobným vicemistrem světa z let 2000 a 2012. Slovensko reprezentoval na sedmi světových šampionátech, třech olympijských hrách a na Světovém poháru.
Dvojnásobný olympijský šampion Keith slavil zisk Stanley Cupu hned třikrát, když by u triumfů Chicaga v letech 2010, 2013 a 2015. Při posledním vítězném tažení navíc získal Conn Smythe Trophy jako nejužitečnější hráč vyřazovacích bojů. Norris Trophy získal dvakrát - za sezony 2009/10 a 2013/14.
Celou kariéru hájil barvy Blackhawks, jen poslední sezonu odehrál za Edmonton. Za 1256 utkání základní části zaznamenal 646 bodů (106+540), v play off přidal 91 bodů (19+72) ve 151 zápasech.
Podobně jako Chára vydržel hrát ještě dlouho po oslavě svých čtyřicetin i Thornton, ale na Stanley Cup přesto nedosáhl. Olympijský vítěz z roku 2010 hrál za Boston, San Jose, Toronto a Floridu. Za sezonu 2005/06 získal Hart Trophy pro nejlepšího hráče ligy a Art Ross Trophy pro vítěze bodování.
Sharks během Thorntonova působení hráli čtyřikrát finále Západní konference a v roce 2016 postoupili do finále Stanley Cupu, ale podlehli v šesti utkáních Pittsburghu. V historických tabulkách NHL patří Thorntonovi šesté místo v odehraných zápasech (1714), sedmé v asistencích (1109) a čtrnácté v bodech (1539). V play off nasbíral za 187 zápasů 134 bodů (32+102).
Mogilnyj se dočkal ocenění za svou kariéru po delší době. Kariéru ukončil již po sezoně 2005/06. V NHL hrál za Buffalo, Vancouver, New Jersey a Toronto. S Devils získal v roce 2000 Stanley Cup a stal se díky tomu členem Triple Gold Clubu, neboť je také olympijským vítězem z roku 1988 a rok nato vyhrál s týmem Sovětského svazu mistrovství světa.
V základní části NHL odehrál Mogilnyj 990 utkání a připsal si 1032 bodů za 473 gólů a 559 asistencí. V play off stihl za 124 utkání dalších 86 bodů (39+47).
Chára, Keith a Thornton budou do Síně slávy v Torontu uvedeni hned první rok, kdy to pravidla umožňují. Kandidáti k tomu potřebují od osmnáctičlenné komise, která se výběrem zabývá, získat alespoň 75 procent hlasů.
Vedle kvarteta bývalých hvězd NHL byly vybrány i Brianna Deckerová s Jennifer Botterillovou mezi hráčkami. Kategorii budovatelů rozšířili někdejší kouč Boston University Jack Parker a Daniele Sauvageauová, která jako trenérka i generální manažerka formovala kanadskou ženskou reprezentaci.
