Hokejová dvojčata Klímova už mohou reprezentovat Česko: Ale pořád se víc cítíme jako Američani

Jak se seběhlo, že jste získali české občanství?

Kevin: V týmu máme přetlak cizinců, takže jeden by vždycky musel zůstat mimo sestavu. Vedení tak za námi přišlo s tímhle návrhem. Neměli jsme s tím žádný problém a získat občanství stálo jen hodně papírování. Třeba nám to přinese i výhody a budeme mít šanci dostat se do české reprezentace, protože za americký výběr bychom si určitě nezahráli. Ani teď nebude jednoduché se do nároďáku probojovat.

Kelly: Ale cítíme se pořád stejně. V USA jsme se narodili a vyrůstali tam, takže se pořád cítíme víc jako Američani. Ale celou rodinu máme odsud, takže v nás je spousta české krve.

Kapitán Radek Smoleňák sliboval, že vás zkasíruje.

Kelly: Zatím nám nic neříkal, ale je možné, že nějaký příspěvek do kasy přijde.

Kevin: Sice v sazebníku nic takového vypsané není, ale pravidla se můžou měnit i za chodu (směje se).

Jak vám vyhovuje mezinárodní hradecká kabina?

Kelly: Ostatním cizincům pomáhá, že jsme tady. Můžeme jim posloužit jako takové spojení mezi nimi a českými kluky. Občas jim něco překládáme. Za ty tři roky jsem už se rozmluvil. Když jsem přišel, tak jsem sice rozuměl, ale nedokázal jsem nic říct.

Kelly startuje v Hradci třetí sezonu, Kevin už čtvrtou. Byl pro vás přesun do Česka snadný?

Kevin: Celkem ano. V mládí jsme jezdili každé léto do Kadaně a Chomutova a trénovali tam.

Kelly: Nebyla to pro nás velká změna. Znali jsme jazyk i kulturu. Ptal jsem se bráchy, jaké to je v Mountfieldu. A moc mi ho doporučoval. Volba byla snadná.

Při rozhovoru má jeden z vás na hlavě kšiltovku, jinak vás rozeznat je ale skoro nemožné. Pletou si vás ještě?

Kelly: V klubu už nás všichni poznají. Ale samozřejmě stávalo se často, že si nás lidi pletli. Trochu jsme to vyřešili tetováním, já ho mám na pravé ruce a brácha na levé.

Kevin: A hokejku taky každý držíme jinak, abychom to usnadnili trenérům (usmívá se). Ale jinak jsme úplně identičtí. I povahově a máme rádi stejné věci.

Bydlíte spolu?

Kevin: Nee, každý s přítelkyní. Obě jsme potkali v Quebecu. Ale dvojčata to nejsou (směje se).

Kelly: Jsou rády, že s námi můžou cestovat a poznat svět.

Co jste si na Hradci tak zamilovali?

Kevin: Skvělé město, spoluhráči i celá organizace. Máme vysoké ambice. Loni jsme vyhráli základní část, ale v play off určitě chceme dokázat ještě víc.

Kelly: Zamiloval jsem si domácí zápasy. Fanoušci jsou naprosto výborní a nejde je přeslechnout. Hraju pro ně rád.

Vyhovuje vám, že téměř celou kariéru držíte při sobě?

Kelly: Je skvělé hrát s bráchou. Na tréninku se hecujeme, kdo dá víc gólů. Bavili jsme se spolu o prodloužení smlouvy a shodli jsme se, že v Hradci chceme zůstat.

Kevin: I trenér Martinec nám říkal, že tu ještě můžeme vyrůst. Máme na to, abychom předvedli ještě lepší výkony. Stále na sobě pracujeme.

Nevadí vám, že spolu nehrajete v lajně?

Kevin: Podle mě je to lepší. Dokázali jsme se totiž pěkně porafat.

Kelly: Budeme hrát tam, kam nás trenér postaví. Je mi jedno, jestli to bude s bráchou.

Váš táta emigroval v roce 1985 do zámoří a získal Stanley Cup. Dělali jste někdy jiný sport než hokej?

Kevin: Ne, hokej pro nás byl samozřejmost. Máme ho v genech. Chtěli jsme napodobit tátu. Hráli jsme proti sobě, ale nic zadarmo nám teda nedal. Pěkně nás vodil.

Co vám v současnosti radí?

Kevin: Na zápas se občas zajede podívat, ale už nám do hokeje nekecá. Koučoval nás asi do patnácti let, pak už to nechal na našich trenérech.

Kelly: Občas nám ještě dá nějaké tipy, jak jsme se třeba v šanci mohli rozhodnout lépe.

Vaším snem je napodobit jeho úspěchy?

Kelly: Samozřejmě. Kdo by nechtěl hrát třináct let v NHL. Extraliga je velmi dobrá soutěž a se dá z ní do zámoří dostat, což se v posledních letech ukázalo.

Kevin: Šanci určitě máme. Snad se mi zase podaří posunout se o pár kanadských bodů výš. Když se mi povede dobrá sezona, třeba si toho skauti všimnou.