Hlavní obsah

Myslel jsem, že jako tátu mě některé věci budou méně vytáčet, směje se třinecký Nestrašil

Ve čtvrtfinále play off proti Vítkovicím vstřelil Andrej Nestrašil dva góly v přesilovkách, k tomu přidal jednu nahrávku, což mu v úsporném třineckém režimu zatím stačí k pozici nejproduktivnějšího hráče týmu.

Foto: HC OCELÁŘI TŘINEC

Andrej Nestrašil z Třince. Foto: HC OCELÁŘI TŘINEC

Článek

Čerstvý elán mu do krve vlila nová životní zkušenost, kterou absolvoval v přestávce mezi základní částí a startem play off. V 31 letech se stal otcem a životnímu zázraku byl v porodnici přítomen osobně.

„Každý, kdo má šanci být u porodu a na vlastní oči vidět, co ženy dokážou, tak by si tam měl jít stoupnout a podívat se na to. Protože je to absolutně neuvěřitelné," říká Nestrašil, jenž letos poprvé poznává, jak se hraje play off v Česku.

Změnila vás nová životní role tatínka?

Myslel jsem si, že až se stanu otcem, tak mě některé věci budou méně vytáčet, ale doznal jsem, že to vůbec není pravda. Čekal jsem, že jako táta trošku větší nadhled, ale nemám.

Rodinu máte doma nebo jsou v zámoří?

Jsou tady se mnou. Potom, co jsem zažil, musím říct, že by mě hrozně mrzelo, kdybych u porodu nemohl být. Je to absolutně neuvěřitelný zážitek. Porod vyšel přesně do pauzy. Byli jsme v top čtyřce, tak to vyšlo dobře. Přijel jsem domů a manželka začala rodit. Vyšlo to parádně.

Vyspíte se, nebo vás malý budí?

Máme tady tchýni, přiletěla z Ameriky, takže se vyspím. Přestěhoval jsem se do jiné ložnice, tam jsem si udělal svůj koutek a pohodu. Musím. Čeká nás těžká série, tak přes to nejede vlak.

Není vám tam smutno?

Ne, to já se rád vyspím.

Už umíte potřebné práce – přebalit, okoupat, pochovat?

Dělám všechno. Upřímně musím říct, že jsem na to byl dlouho připravený. Čekal jsem jenom na to, až se vrátíme domů a bude šance být s malým každodenně. Asi to tak mají všichni, ale pro mě je to nejvíc, co může člověk v životě mít.

Třinecký fanshop je dobře zásobený věcmi pro děti?

Už máme všechno. K tomu nám můj patnáctiletý brácha, který přestoupil do Sparty, poslal nějaká bodýčka se sparťanským logem. Hned jsem mu zamítl s tím, že se toho zbavíme (smích).

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Hokejisté Třince se radují z brankyFoto: Jaroslav Ožana, ČTK

Manželka nemá oblíbený klub, který by Třinec přebil?

Je z Michiganu, takže všechny detroitské týmy, baseballové Tigers například. Jsme samozřejmě zásobeni odevšad. Všichni nám koupí nějaký dárek, takže čepiček a takových věcí má milion.

Pokladníkovi týmu Erikovi Hrňovi už jste do pokladny zaplatil?

Ano, ano, to si pište. Už mi přinesl QR kód a je zaplaceno.

Je přísný pokladník?

Jo. Staví barák, tak potřebuje ještě na okna (smích).

V neděli startujete semifinále proti Mladé Boleslavi, která nečekaně prošla přes Plzeň i Hradec Králové. Jaký to bude soupeř?

Těžký. V této fázi sezony na slabý nenarazíme. Čtyřikrát jsme je sice v základní části zdolali, ale víme, že to bude velmi těžké. I kluci říkali, že loni byla série velmi vyrovnaná, že hráli hodně nepříjemně. Víme, že je to hodně bruslivý tým. Budeme hrát pořád to naše a doufat, že nám to bude vycházet.

Sledoval jste ostatní série play off?

Osobně jsem se snažil z hokeje vidět co nejvíce. Ne vždycky jsem sledoval celý zápas, třeba Bolka s Hradcem hráli zároveň s námi, takže zrovna těchto zápasů jsem moc neviděl, jen výsledky. Nemůžu ani říct, že bych byl překvapený, jak jsou možná všichni ostatní. Je to play off. Základ je se do něj dostat a pak už je to otevřené pro každého.

Opravdu vás postup Mladé Boleslavi přes vítěze základní části nepřekvapil?

V play off se opravdu může stát cokoliv. Pardubice, Budějovice... Kdybychom před sezonou vždycky dokázali přesně otipovat, jak to dopadne, tak sázkové kanceláře nemají práci. Vždycky se nějaké překvapení stane. Boleslav skvěle bruslí. Jejich soupeř si ani na chvíli neodpočine. Pořád jezdí, hrají poctivě. To je myslím jejich největší síla.

Vy jako excelentní bruslař se na Boleslav těšíte jak?

Já jako excelentní bruslař už od čtvrté třídy se s tím vždycky nějak srovnám. Na sérii se těším velmi. Mám zápasy v play off, kde každá situace může sérii rozhodnout, hodně rád. Když se hraje v základní části 56 zápasů, tak už to je někdy na člověka dlouhé. Jsou tam i zápasy, kdy už víceméně o nic nejde. Mně osobně je jedno, jestli budeme hrát s Boleslaví nebo někým jiným. Jdu do každého zápasu stejně. A myslím, že to tak v kabině máme všichni.

Foto: HC OCELÁŘI TŘINEC

Andrej NestrašilFoto: HC OCELÁŘI TŘINEC

Spartu byste si jako bývalý slávista nepřál?

Určitě by to byla taky skvělá atmosféra. Budeme doufat, že Boleslav zdoláme a uvidíme, co bude dál. Teď myslíme hlavně na semifinále a zápas číslo jedna. Nebude to lehká série, bude to boj. Jak s Vítkovicemi. Ačkoliv to bylo 4:0, tak to byla velmi dobrá série z jejich strany.

Jaké to je, hrát v 31 letech poprvé extraligové play off?

Abych byl upřímný, tak mi přijde, že proti světu, nebo proti trendu, kam se hokej ubírá, je tady spousta osobních soubojů, takové to hákování, přidržení... Je hrozně těžké se přes soupeře dostat. To ve světě, když se dívám třeba na zápasy NHL, už vůbec není. Jakýkoliv krosček nebo přidržení je okamžitě faul.

Je problém v rozhodčích, že fauly nepískají?

To na mě nešijte, takovou boudu. To vám říkat nebudu. Je to můj osobní názor, ne výtka rozhodčím. Jen z toho mám takový pocit, že tyhle háčky a držení se tady nechávají ještě trošku víc.

S Vítkovicemi jste dali ve čtyřech zápasech devět gólů. Pilovali jste střelbu?

Někdy vám na výhru stačí dva nebo tři góly, důležité pro nás je zápas vyhrát. Nepotřebujeme dát sedm gólů. Když přijde utkání, kdy to budou soupeři padat, tak třeba budeme i my hrát trošku jinak a gólů dáme víc. Co je skvělé v tomto týmu, že každý chce vyhrát. A není to o tom, že já si dám gól, ty si dáš gól, nebo si všichni uděláme pohodu. Jdeme za cílem, který máme a našim cílem je vyhrávat zápasy.

Pře olympiádou jste přiznal zklamání z toho, že jste se nedostal do výběru. Nezvýšilo to ve vás chuť ještě dokázat, třeba získat český titul?

Určitě jsem byl velmi zklamaný. Byla tam spousta kluků, kteří hrají v této lize a jsou mi ročníkově podobní. Mrzelo mě to, ale musím říct, že klubový úspěch je pro mě daleko více. Reprezentační turnaje jsou super, vyhrát medaile je skvělé, ale sezona trvá osm měsíců a v ní se ukáže tým, parta a všechna ta práce. Zadostiučinění z toho dlouhodobého titulu, z té medaile, je ještě o něco větší.

Co kdyby se vám po sezoně ozval nový trenér národního týmu Kari Jalonen?

Doufal jsem, že tato otázka nepřijde (smích). Uvidíme, jak to bude. Rodina je u mě na prvním místě, takže uvidíme, co si ona bude žádat. Podle toho bych se rozhodoval.

Reklama

Související témata:
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •  
     
     
     
  •