Hlavní obsah

Flekovi se v Tampere vybavily zážitky, na které nezapomene do konce života

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

Když v pátek dorazil do finského Tampere, hned se mu hlavou začaly honit vzpomínky na světový šampionát. Ne na ten letošní, kdy hokejový útočník Jakub Flek zažil v Nokia Areně čtvrtfinálový krach s USA.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Útočník Jakub Flek během tréninku hokejové reprezentace.

Článek

Tampere (od našeho zpravodaje) - Pochopitelně na loňské MS, kde Češi ziskem bronzu ukončili 10leté čekání na medaili.

Už jste se nemohl dočkat, až zase budete v Tampere?

Moc jsem se těšil, vždyť jsem tam zažil největší úspěch v kariéře. Strašně rád na to vzpomínám. Letos nám to v Tampere sice nevyšlo, tak snad to teď o víkendu zase překlopíme na tu lepší stranu.

Sestřih utkání turnaje Karjala Švédsko-ČeskoVideo: Český hokej

Čekáte, že až v sobotu vyjedete na led Nokia Areny, vynoří se další rok a půl staré zážitky?

Jasně že se mi vybaví spousta vzpomínek. Na bronz nezapomenu do konce života. Asi každému se jako první vybavují ty veselejší zážitky, takže i mě jako první napadne loňská medaile než letošní konec ve čtvrtfinále.

Teď už vás ale v Tampere jako trenér nepovede Kari Jalonen, ale Radim Rulík. Tuším, že zrovna vy se v jeho systému plném aktivity a bruslení musíte cítit jako ryba ve vodě?

Tenhle aktivní styl mi vyhovuje, cítím se v něm dobře. Sám mám svou hru postavenou na dobrém bruslení. A čtvrteční fantastický výkon proti Švédům nám zvedne sebevědomí. Všichni, včetně trenérů, jsme měli očekávání, jako to v prvním zápase pod novým realizákem bude vypadat. Nesmíme se ale jedním zápasem nechat uchlácholit, naopak to musíme zopakovat.

Radim Rulík přiznával, že je sám zvědavý, jestli jeho systém přijmete tak rychle, jak se mu to podařilo u dvacítky…

Neměli jsme s tím problém. Je na každém z hráčů, jak to bude akceptovat a plnit. Všichni se trenérovi chceme ukázat v tom nejlepším světle a na ledě to podle toho vypadalo. Nemyslím si, že by někdo měl problém akceptovat požadavky trenéra, nebo proti nim dokonce bojoval a vzbouřil se, že takhle hrát nebude.

Opravdu na pochopení Rulíkovy filosofie stačily jen tři společné tréninky?

Hokej už je dávno vymyšlený. Jasně, pod Karim (Jalonenem) jsme tolik nenapadali. Chytrost hráčů v nároďáku už je na takové úrovni, že když nám někdo řekne, ať jdeme napadat, tak se jde napadat. A nemusíš na to absolvovat dvacet tréninků, abys věděl, kam si najet.

Takže nic složitého na pochopení?

Nic extrémního, že by člověk musel na ledě přemýšlet, jestli někam jet. Když jsme se Radima ptali, sám nám říkal, ať to hrajeme podle pocitů a hlavně na sebe mluvíme.

Abyste o sobě věděli a nikdo nepropadl…

Přesně tak. Když totiž v systému vznikne díra, je problém. Zvlášť na širokém ledě. Tam když propadneš, těžko se to dohání. Mluvení v hokeji je základ a trenéři na to kladou velký důraz a nabádají nás k tomu.