Článek
Granollers (od našeho zpravodaje) - Česká házená a domácí soutěž podle Bašného na světovou elitu v posledních letech výrazně ztratily. Až na výjimky se nedaří vychovávat mladé hráčky, které by byly schopny okamžitě naskočit do týmu.
Vítězství jste si připsali jen proti slabším soupeřům Slovensku a Kongu. Považujete mistrovství světa za nepovedené?
Neřekl bych. Ve srovnání s minulými šampionáty jsme nezklamali. Za jedenáct let, co jsem u týmu, jsme pouze jednou vyhráli více než dvě utkání. Ani „povinné" výhry v roli favorita nejsou jisté. Jsem rád, že jsme splnili základní cíl a díky výhře nad Slovenkami postoupili do hlavní fáze mistrovství světa. V té mi bohužel chybí jedno vítězství. S Jižní Koreou jsme mohli uhrát lepší výsledek.
Favority se vám nepodařilo potrápit. Byl jste spokojený s herním projevem týmu?
Určitě nebyl ideální. Nelíbil se mně ani hráčkám. Ani při vítězných zápasech jsme nepředvedli nejlepší výkon. Výhry jsme upracovali, udřeli. O to víc se ale počítají. Je cenné, že tým zvládl oba duely v roli favorita, i když neměl dobrou kolektivní formu.
Česká házenkářka Michaela Holanová během duelu s Maďarskem.
Takže jste měli na víc?
Strop tohoto týmu byl o kousek výš. O jedno vítězství a lepší výkony výš. Musíme si ale uvědomit, kde se současný tým nachází. Oproti výběru, který před osmi měsíci vybojoval postup na tento šampionát, se změnilo devět hráček.
To už jste ale věděl před turnajem, kdy přicházely omluvenky od zkušených házenkářek.
To sice ano a snažil jsem se s tím pracovat, času ale nebylo mnoho. Obměnila se půlka týmu, zatímco ostatním celkům kostra zůstává a doplní jen jednu dvě házenkářky. Navíc na šampionátu jsme měli jen dvě hráčky nad třicet let. Z toho jedna je Míša Holanová, která v reprezentaci sedm let chyběla. Každopádně pro příště je nutnost, abychom dostali více prostoru na přípravu. Potřebujeme více společných tréninků a přípravných zápasů.
Chyběly tedy týmu zkušenosti a sehranost?
Bohužel ano. Tým je kolektivně nezkušený. Včetně říjnové kvalifikace o mistrovství Evropy jsme měli na sehrání jen pět utkání a deset tréninků. To se někde musí projevit.
Zleva Adéla Stříšková z Česka a Sandra Erlingsdóttirová z Islandu.
Co jste říkal na výkony spojek, které měly tým táhnout? Markétě Jeřábkové se povedl jen zápas s Maďarskem, od Kamily Kordovské se asi také čekalo víc.
Je pravda, že tým mohly vést lépe. Ale pořád jim je jen 25 a 24 let. Ve výběrech světové špičky by patřily k nejmladším. Navíc nemají ve svých týmech stejně významnou roli jako v reprezentaci.
Jak se vám povedlo do týmu zapracovat relativně nové reprezentační hráčky jako Charlotte Cholevovou, Julii Frankovou nebo Adélu Stříškovou?
Nasbíraly cenné zkušenosti. Jako celý tým. Doufám, že zůstaneme pohromadě a budeme pokračovat ve společné práci. Věřím, že se zlepšíme. Potenciál máme. Z mladých hráček bych vypíchl Charlotte Cholevovou, odehrála tu výborné zápasy. Jenže moc Cholevových v Česku není. Velmi těžko se hledají házenkářky, které jsou schopny okamžitě naskočit do týmu a předvádět takové výkony.
„Když si každý bude hrát na svém písečku, nikam se nedostaneme."
Mnozí fanoušci asi od turnaje čekali víc než dvě výhry a matné výkony. Mají od českých reprezentantek přehnaná očekávání?
Fanoušci, kteří nás kritizují, neznají úroveň české házené. Nebo ji nechtějí znát. Kvalifikovat se na jakýkoliv šampionát je pro českou házenou úspěch. My jsme za posledních šest let chyběli jen na mistrovství světa 2019. V zahraničních soutěžích hraje dvanáct házenkářek, z toho čtyři nejsou profesionálky. V Česku není profesionálka žádná. A problém je systémový, celkově zaostáváme fyzicky. Navíc už v mládežnických výběrech nejsme schopni naučit hráčky útočit jedna na jednu, bránit jedna na jednu. Bez toho se nedá na světové úrovní hrát.
Co se tedy musí změnit?
Systém přípravy. Máme nové vedení svazu, které se nějaké věci snaží zlepšovat. Snad se povede realizovat projekty, které má svaz v plánu. Velké změny se ale dají dělat, jen pokud jsou na ně finance. Všichni společně se musíme snažit naši házenou posunout. Když si každý zvlášť bude stavět na svém písečku, nikam se nedostaneme.
Není problém také v klesající úrovni MOL ligy, nejvyšší česko-slovenské soutěže?
Máte pravdu. Před dvanácti lety byla úroveň interligy skvělá. Jenže teď je to jiný sport než házená na světové úrovni. Ta se za poslední roky posunula mnohem výrazněji než naše nejvyšší soutěž. Bohužel je znát, že MOL liga není profesionální soutěž.
Poslední roky se navíc ani nedaří českým a slovenským týmům v evropských pohárech. Ambiciózní Most, osminásobný český mistr v řadě, dvakrát za sebou vypadl už v předkole Evropské ligy.
Vychází to z toho, že v MOL lize je spousta jednoznačných duelů. Tým jako Stupava, dříve třeba Bánovce, by nemohl hrát ani třetí nebo čtvrtou francouzskou ligu. Co zápasy s výsledkem 9:38 dají házenkářkám, které poté mají hrát na mistrovství světa? Do interligy se nepostupuje a nesestupuje se z ní. Kdo se přihlásí, tak ji hraje. To je špatně.
Michaela Malá v nominaci národního týmu nechybí
Z české házené se zdáte být docela znechucený. Chcete u národního týmu i po jedenácti letech pokračovat? Smlouvu máte až do roku 2024.
Být u reprezentace je čím dál těžší. Šampionát si zanalyzuju a uvidím, co dál. Na vaši otázku zatím neznám odpověď.
