Křičel, tep mu skákal a pak nemohl mluvit dojetím. Syn chce i tu nejcennější medaili, říká Jílkův otec

Ano, bylo super, že jeli ve dvojici spolu. Ale vnímal jsem, že na něho v daném okamžiku neměl. Na druhé straně si navzájem pomohli se vytáhnout k dobrému výsledku.

Věřil jsem tak napůl, nechci říct úplně. Jsem člověk, který nechce střílet do vzduchu. Ale v polovině posledního páru jsem věděl, že to klapne. Tam už by muselo nastat úplné peklo, co by ti chlapi museli zajet, aby ho překonali. Vypadalo to, že jedou pomaleji, byť má Francouz Loubineaud silnější konce. Ale evidentně nezopakoval své výkony z předchozích závodů.

Že je borec a že mu gratuluju. A že má příští týden, ať zajede stejně dobrý závod.

Myslím, že se mu to rozleží v hlavě, ale prostě chce zlato. On jel třeba na mistrovství světa juniorů na kolečkových bruslích, byl asi pětkrát druhý a byl nespokojený, i když to byl obrovský úspěch. A za rok zajel pětkrát zlato. Pro něho je to motivace a bude i tentokrát. Nebral bych to tak, že je zklamaný, ale spíš měl jiné cíle.

Za mě ano. Metoděj chtěl být vždycky na závodech nejlepší. Nebylo to tak, že by se jenom chtěl zúčastnit. Třeba jsme probírali olympiádu a bavili se o tom, aby se nominoval. A on mi odpovídal: ‚Tati, kdybych jel jen nějaké časy na hraně nominace, tak nemá ani smysl, abych na tu olympiádu jezdil.‘ Od začátku věděl, že když pojede na olympiádu, chce medaili, a i tu nejcennější medaili.

Co já mám zkušenosti, a sjezdil jsem s ním hodně závodů, tak první klání je nervóznější. Je potřeba, aby si trošku odfrkl, aby se stabilizoval. I když to nedává najevo, určitě to byla psychická zátěž jet na olympiádu a reprezentovat Českou republiku. To znamená, že je pořád lepší, že zajel medaili, než že by nezajel. Uvolní mu to myšlení na závod příští pátek.

Já jsem bohužel s manželkou na tribuně nebyl, protože my jsme na poslední chvíli ještě dokupovali lístky, jely s námi babička a její kamarádka, která Metoděje podporuje už strašně dlouho a jezdí na všechny jeho závody po České republice. Takže jsme se museli rozhodnout, že já se oddělím od skupiny. Seděl jsem s našimi sousedy, se kterými bydlíme. Když jsme se s manželkou potkali, tak jsme nemohli mluvit. Byla dojatá a brečela, protože to Metodějovi moc a moc přála.