Sáblíková se loučila s oblíbenou tratí, skončila bez medaile. Vyrovnaný boj o zlato ovládla domácí hvězda

Milán (od našeho zpravodaje) - Tribuny v rychlobruslařské aréně byly, tak jak už je v Miláně zvykem, zbarvené do oranžova. Když jela Merel Conijnová, hala bouřila, a jakmile její mezičasy skákaly v zelené barvě, ryk zintenzivnil. Nizozemka skočila na první místo, jenže hned v následující jízdě na ni zaútočila Norka Wicklundová. Bylo to tuze těsné, ovšem ve chvíli, kdy protnula cíl, hala se zatřásla nadšením. Wicklundová ztratila sedm setin vteřiny!

Na startu už zbýval poslední pár. Domácí Italka Lollobrigidaová, která v sobotu ovládla závod na 3 000 metrů, a Martina Sáblíková. Obě se dočkaly bouřlivého přijetí, aby se po výstřelu začaly odehrávat dva rozdílné příběhy. Italka držela první místo a mířila za druhým zlatem, Sáblíková vinou virózy a dýchacích problémů postupně ztrácela. Když Italka vítězně zvedla ruce nad hlavu, měla Češka před sebou ještě poslední zatáčku. Nakonec skončila jedenáctá, 21 vteřin za nejlepší.

Smutek? Kdepak! Sáblíková zatnula pěst a dočkala se upřímných ovací v hledišti. Dopřála si i čestné kolo, přičemž z tribun jí tleskali Nizozemci, Italové i Češi vestoje. Přidalo se také několik zahraničních televizních komentátorů.

Tak se loučí legenda!

„Co mě hnalo, bylo to, co jsem slyšela v hale, protože ta podpora před startem i při jízdě byla pro mě neskutečná. V hlavě jsem celou dobu měla i to, co se dělo u nás v České republice, když jsem nemohla jít na start tří kilometrů. To bylo pro mě něco neuvěřitelného. Jsem strašně moc ráda, že jsem tady dneska mohla být, že jsem mohla závodit, i když to vůbec nedopadlo tak, jak jsem chtěla,“ řekla Sáblíková.

„Já jsem si nikdy nedokázala představit, že jednou budu končit kariéru a budu odcházet s takovým pocitem a s takovou podporou, kterou jsem dostávala. Já jsem za to neuvěřitelně vděčná. Pro mě to bylo něco, co jsem si i v životě nedokázala představit. Bylo to nejhorších i nejkrásnějších dvanáct kol mého života. Já na to nikdy nezapomenu. Z toho budu žít celou dobu.“

Sáblíková ještě na ovále objala trenéra Petra Nováka. On se zmohl jen na dvě slova: „Děkuji, Martino.“

Češka už ohlásila, že v Miláně prožívá svou olympijskou derniéru. Má právo startovat ještě příští pátek v závodě na 1 500 metrů, ale moc se jí už závodit nechce. Účastnicí her je od Turína 2006, kde poprvé pod pěti kruhy jela i „pětku“. Tehdy skončila čtvrtá. Následovala ale zlata ve Vancouveru a Soči. V Pchjongčchangu 2018 brala dnes 38letá legenda stříbro a před čtyřmi lety v Pekingu bronz. Zároveň se ve čtvrtek stala první českou sportovkyní, která soutěžila na šesti zimních hrách.

Poslední olympiádu dle svých slov prožívá také 35letá Lollobrigidaová. Italka zatím na domácí půdě exceluje. Možná lehce překvapivě ovládla zmíněné tři kilometry a ve čtvrtek na delší trati patřila opět mezi favoritky. Vždyť je úřadující mistryní světa z roku 2025. 

Nakonec to byl ohromný souboj. Druhou Conijnovou, držitelku nejlepšího času z aktuální sezony, porazila o pouhou desetinu. Bronzová Wicklundová zaostala za Nizozemkou o sedm setin sekundy a navázala tak na stříbro ze tří kilometrů. Medaile pak o pouhých třináct setin utekla Sandrine Tasové z Belgie. Za překvapení se dá označit páté místo Kanaďanky Isabelle Weidemannové.

„Jela si to sama, perfektní jízdu. Prostě se toho nebála. Já jsem se ještě koukala na to, jestli je pořád první, protože jsem tam viděla tu zelenou. Nevěděla jsem, o kolik a viděla jsem u jejího čísla zelenou. Tak jsem si říkala: ‚Pojď, holka, protože já ti nepomůžu, tak se snaž.‘ A ona to dokázala,“ chválila Sáblíková vítězku.