Zklamaný Zabystřan se divil: Kde mám jet rychleji? Na pár dní se musím někam zavřít

Bormio (od našeho zpravodaje) – K výkonu při senzační prosincové výhře ve Val Gardeně se tak přiblížit nedokázal. „Potřebuju na pár dní odhodit telefon a úplně vypnout. Jsem mentálně přetažený, musím se vrátit do normálu,“ líčil Zabystřan.

Jelo se mi dobře. Nenašel jsem nic úplně špatného, možná tam chyběl trošku větší risk. Ale v půlce trati jsem si říkal, že jsem to tam trefil hezky, že jsem si vzal dobrou rychlost. Jenže ztráta narůstala všude. Takže z umístění jsem zklamaný, i když pocity z jízdy jsem měl hezké. To je vlastně horší, než kdyby to bylo obráceně.

Nevím. Přiznám se, že kdybych jel znovu, tak nevím, kde mám jet rychleji. To je dost velké zklamání.

Samozřejmě. Obecně na sebe nerad kladu tlak a jedu si tu svoji jízdu, což jsem jel. Přišlo mi, že to byla jízda typu Val Gardeny. Na rozdíl od sjezdu jsem se ráno necítil ve stresu. Snažil jsem se nastavit tak, že i Bormio je dobrý kopec, aby mi to vyšlo lépe. Ale bohužel to nikdy nebylo moje oblíbené středisko a asi to tak i zůstane.

Myslím, že super-G je spíš o závodníkovi. Lyže musí hezky pracovat, dobře zatáčet, musíte je cítit, což se dařilo. Ta máza je spíš na sjezdech. Podmínky celkově byly hezké, i když to pořadatelé v úterý trochu pokazili.

Chtěli už připravovat trať na obřák a slalom, najeli do toho rolbou a udělali ze sjezdovky strašné brambory. Volné ježdění hlavně na posledním hanku bylo špatné a dokonce zvažovali, že by se super-G odložilo. Ale asi to znovu naledovali, trať přes noc ztvrdla, takže nakonec se to povedlo.

Jsem dost zklamaný. Olympiáda je vždycky trochu víc než svěťáky, má to obecně vyšší smysl. Olympijský duch a fandění si navzájem… Jsme tu trochu odříznutí, ale ve městě bylo dost lidí a potkal jsem tu hodně českých fanoušků, což bylo milé. A bylo fajn podpořit ostatní alespoň na dálku. Koukal jsem na Metoděje Jílka nebo snowboard, fandil jsem Ester Ledecké a Zuzce Maděrové. V tom je olympiáda speciální. Budu se snažit vzít to pozitivní, ale momentálně převažuje zklamání.

Zvažuju to, přemýšlel jsem i nad Milánem. Domluvím se s rodiči, kteří jedou domů zítra. Asi se svezu s nimi a cestou se třeba podíváme do Livigna, rád bych viděl Matyho Kroupu v boulích. Ale popravdě se cítím dost unavený. Po Val Gardeně toho bylo celkem dost, potřebuju na pár dní odhodit telefon a úplně vypnout. Jsem mentálně přetažený, musím se vrátit do normálu. Takže spíš mám náladu se pár dní někam zavřít a být sám se sebou.