Článek
Milán (od naší zpravodajky) - „Já jsem vůbec nevěděl, že to byl gól. Viděl jsem, jak na mě najíždějí dva Kanaďani, tak jsem si řekl, že vystřelím, ale ten puk udělal úplně něco jiného,“ popisoval svou trefu jediný český střelec závěrečného zápasu základní skupiny. „Najednou koukám na kluky, jak slaví. Tak to byl asi gól.“
Přitom zápas pro třiačtyřicetiletého útočníka nezačal vůbec nejlépe, hned při prvním střídání mu při souboji u mantinelu praskla brusle. „Nešlo s tím vůbec jezdit a tady to není jako v klasickém hokeji, že nazuju nové brusle a jdu na led, takže to chvilku trvalo,“ vysvětloval Hábl lapálii, která ho na skoro polovinu utkání vyřadila ze zápasu.
Češi drželi s Kanadou krok, i bez svého nejzkušenějšího hráče, zejména pak v první třetině, která navzdory poměru střel 9:1 nabízela vyrovnaný obraz hry. „Kluci hráli skvěle, já jsem je sledoval za plexisklem a říkal jsem Kajmanovi (druhému českému gólmanovi Martinovi Kudelovi, pozn. redakce), jestli nehrají líp beze mě, abych jim to pak nezkazil,“ smál se Hábl.
Naskočit zpátky na led ale pro něj nebylo vůbec jednoduché. „Saně neuděláte nikdy stejné, takže se s tím člověk nějakou dobu pere a ještě na konci zápasu jsem s nimi nebyl úplně sžitý,“ vykládal Hábl. „Je to fakt individuální věc a musí se štelovat dlouhou dobu. Ty rozbité jsem šteloval asi deset let, tak ten můj dědeček už nevydržel,“ dodával rodák ze Zlína.
Zimní paralympiáda 2026
V pořadí již XIV. zimní paralympijské hry se konají v termínu od 6. do 15. března 2026. Letošní česká výprava má rekordních 24 sportovců, kteří budou bojovat o medaile v para hokeji, para biatlonu, alpském lyžování a běžeckém lyžování. Největší šance na medaili se přisuzuje českým parahokejistům a lyžařce a biatlonistce Simoně Bubeníčkové.
Medaile: STŘÍBRO: Carina Edlingerová (biatlon), STŘÍBRO: Simona Bubeníčková (biatlon)
Hábl je v české parahokejové reprezentaci symbolem zkušenosti a s národním týmem je spjat už od roku 2007. „Vnímám to už těžce, je to skoro dvacet let a moje tělo je už starší,“ připouštěl se smíchem hráč, který má v národním dresu odehráno přes 260 zápasů a končit rozhodně nehodlá. „Tenhle sport je moje láska, a to jen tak nezmizí. Doufám, že u toho vydržím až do smrti,“ vyprávěl parahokejista.
Do saní ho přivedla těžká životní událost, ve 22 letech utrpěl při nehodě na parkovišti vážná zranění, když ho auto přimáčklo k jeho vlastnímu vozu a rozdrtilo mu obě nohy. Jednu nohu se lékařům podařilo zachránit, druhou mu však museli amputovat nad kolenem. V Itálii startuje na své páté paralympiádě jako nejstarší český parahokejista v poli.
„Nikdy jsem si nemyslel, že bych se dožil pěti paralympiád. Jsem strašně nadšený a uvidím, jak dlouho to ještě půjde,“ říkal Hábl, který připouští, že v hlavě mu šrotuje i myšlenka na účast na šesté paralympiádě za čtyři roky ve Francii.
Pro vytrvání má navíc speciální motivaci – patnáctiletého parahokejistu Matyáše Frýdla, který na aktuální paralympiádě nemůže startovat kvůli nízkému věku. „Na posledním turnaji jsem mu nahrával jako nejstarší hráč na jeho první gól v reprezentaci a dali jsme si slib, že pokud bude všechno v pořádku, tak ho vyprovodím na jeho první paralympiádu. A rád bych to dodržel,“ přibližoval Hábl.
