Nejde na vše kašlat a užívat si. Šílené párty jsou minulostí, říká česká olympijská naděje

Vraťme se do bezstarostného Hronešova dětství v největším českém zimním středisku. „Asi do třinácti jsem hlavně lyžoval, snowboarding pro mě byl víkendový sport a olympiáda něčím nedosažitelným. Bavilo mě to a pořád jsem se chtěl zlepšovat,“ vzpomíná.

Zlepšoval se rychle. Však už v šestnácti letech si odbyl premiéru ve Světovém poháru. A minulou zimu se dvakrát dostal v jednotlivých závodech mezi pět nejlepších, v disciplíně Big Air bral šesté místo v celkovém hodnocení. Přesto, že si při pádu před sezonou v Austrálii natrhl ledvinu i slezinu…

Ve světě triků, kdy snowboardisté létají až osm metrů nad zemí a přes dvacet metrů daleko, není o zranění nouze, a pole závodníků v průběhu sezony řídne. Je tak alchymií najít rovnováhu mezi tím zůstat zdravý a zároveň posouvat své triky dál a dál.

„Ta hranice je hrozně tenká,“ přikyvuje. „Je třeba být super připravený fyzicky i psychicky, abych věděl, co zvládnu a dokázal si uvědomit, že jsem třeba unavený, a tím předcházel rizikům,“ líčí Hroneš.

Důležité jsou samozřejmě zkušenosti, kterých přes svůj mladý věk posbíral Hroneš už řadu. „Třeba to loňské zranění v Austrálii přišlo ve chvíli, kdy jsem byl právě trochu unavený. Takže se snažím učit z chyb a rozpoznávat momenty, kdy se dá zraněním vyhnout a risk je mnohem větší než zisk,“ uvědomuje si.

Však studiem videozáběrů skoků tráví spoustu času. Svých i ostatních jezdců. „Mám celou galerii snowboardových triků. Hledám inspiraci a u svých skoků se snažím představit si svůj pohled na odrazu a ve vzduchu, abych si ten trik zautomatizoval,“ popisuje.

Nevyhýbá se přitom ani sledování skoků, které nedopadly úplně dobře… „Ty nepovedené sleduju ještě častěji, abych našel, co bych mohl zlepšit,“ vysvětluje Hroneš.

Řeší stravu, své mentální nastavení, regeneraci, je profesionálem každým coulem. Stereotyp, že freestyle v označení jeho sportu znamená volnomyšlenkářský přístup, už na top úrovni dávno neplatí.

„To je na snowboardingu nejhezčí, že jsou různé přístupy a žádný není špatný nebo správný. Máme lidi, kteří se rozhodli, že nebudou závodit, reprezentují streetový snowboarding, natáčejí videa, což mi přijde skvělé. A pak další, kteří jsou vrcholoví sportovci s náročnou přípravou. Snowboarding si něco žádá od těla, tak moc nejde na všechno kašlat a jen si užívat,“ usmívá se.

Co večírky po závodech? „Už to asi není, co bývalo, že po každém závodě byla nějaká šílená party. Jsme všichni kámoši, vždycky se nějak potkáme. Ale když je závodů hodně v kuse, tak jdeme radši všichni spát,“ popisuje.

Však i olympijské hry už mají mezi freestyle snowboardisty jinou prestiž, než v dobách, kdy byl pod pěti kruhy jejich sport nesmělým nováčkem. Však česká závodící legenda Šárka Pančochová ve Vancouveru 2010 říkala, že si připadala na akci svázané pravidly lyžařské federace jako na táboře.

„Tím, že se olympiáda koná každé čtyři roky, je extrémně prestižní. Podle mě je sen každého závodního snowboardisty tam reprezentovat svoji zemi,“ vidí Hroneš.

Před cestou do olympijského Livigna létá po velkých závodech po celém světě. Čína, USA, švýcarský Laax… Ale tradici v podobě rodinné štědrodenní lyžovačky ve Špindlerově Mlýně si ani letos ujít nenechá.

Však jeho otec René je dlouholetým ředitelem Skiareálu Špindlerův Mlýn, který v následující zimě bude hostit světové poháry ve sjezdovém lyžování žen či paralelním obřím slalomu na snowboardu. A Jakub Hroneš věří, že brzy opět přibude i freestyle snowboarding.

„Když jsem tam vyrůstal, každý rok se konal Burton Špindl Spring Sessions, velká mezinárodní akce. Pak se tam přesunul SnowJam včetně finále Světového poháru, kde jsem měl možnost i jet. Teď tam pár let nic nebylo, ale myslím, že doma dostatečně tlačím, aby se to změnilo a měli jsme tam zase akci světového formátu,“ směje se.

Jaké jsou obecně v Česku podmínky pro freestyle snowboarding ve srovnání s ostatními zeměmi? Kolik prken Hroneš přes zimu spotřebuje a jaké slovo má v rozhodování o jízdě jeho kouč Přemysl Vida? Také o tom mluvil v podcastu Mixzóna.