Článek
Dá se srovnat vaše nastavení před startem minulé a aktuální zimy? Vyrážíte teď do Östersundu s větší sebejistotou, možná i pod větším tlakem potvrdit své výsledky?
Asi od obojího trochu. Vím, co jsem dokázal, že jsem byl schopný jezdit vepředu a držet se s nejlepšími, tak bych to rád předváděl i v další sezoně. Z toho plyne trocha sebejistoty, ale i o něco víc tlaku. Zlepšil jsem loni běžecké časy, ale zase trochu klesla střelecká úspěšnost, tak bych ji rád vrátil tam, kde byla předtím.
I proto jste měnil pažbu a přešel od slovinského výrobce k francouzskému?
Nevím, jestli se to projeví hned, na nějakou dobu vás to rozhodí, musíte se učit zajetý systém od začátku. Ale myslím, že to byl dobrý impuls, abych zase začal pracovat na zrychlení manipulace se zásobníky, což se myslím povedlo, a věřím, že se k tomu přidá i úspěšnost.
I z vašich slov je vidět, že se jedná o velkou změnu, ty se často nedělají před olympijskou sezonou. Není to trochu risk?
Přemýšleli jsme nad tím dlouho i s Michalem Krčmářem, komunikovali jsme s francouzskou stranou. Ale řekli jsme si, že když to zařídíme tak, abychom novou pažbu měli na začátek přípravy, budeme mít spoustu času se to naučit a výsledky v sezoně by tím neměly být ovlivněny.
V čem je tak zásadní rozdíl mezi pažbami dvou výrobců?
Každá pažba je unikátní, není to tak, že by jezdily z výrobní linky. Základ je stejný, ale pak se opracovává ručně. A tahle je specifická v tom, že má dřevěný základ, ale ta hruška, kde mám ukotvenou při stojce levou ruku, je z 3D tiskárny. Kopíruje prototypový model, který jsem měl půlku přípravy, pak jsme do Francie nahlásili, že nám vyhovuje a poslali nám finální díl z pevnějšího materiálu. Ale největší změna je ve výměně zásobníků před střelbou vestoje. Neměním je pravou rukou jako dřív, ale levou, což manipulaci poměrně výrazně urychlí.
Čeští biatlonisté, zleva Vítězslav Hornig, Michal Krčmář, nevidomá parabiatlonistka Simona Bubeníčková, Tereza Voborníková a Markéta Davidová na tiskové konferenci před zahájením nové sezony.
Kolik sekund to na položce může ušetřit?
Podle čísel od trenérů, která máme z tréninku, jsou to zhruba dvě sekundy na položku jen na první ráně.
Střelbu jste si vyzkoušel i při testovacích závodech ve Vuokatti, takže byste řekl, že už jste se s novou zbraní sžil?
Určitě, to bych vám řekl už v srpnu. Teď jde jen o to si srovnat hlavu, nastavit ji na závodní atmosféru a nepřipouštět si tlak. V pažbě problém nebude.
V minulé skvělé sezoně vám tolik nevyšly individuální závody na mistrovství světa v Lenzerheide, kdy jste přiznával, že jste ho úplně neustál hlavou. Jak se připravit, aby na olympiádě i psychika fungovala ideálně?
To mistrovství světa byla výborná zkušenost, ze které můžu vycházet. Na olympiádě jsem zatím nikdy nebyl, určitě ten tlak bude jiný i ode mě. Ale věřím, že mi Lenzerheide ukázalo cestu, jakou jít, na co se soustředit a od čeho se třeba oprostit.
Spolupracujete podobně jako třeba Markéta Davidová s mentálním trenérem?
To ne, já bych řekl, že nejlepší psycholog je pro mě teď má osmiměsíční dcera. Když jsem pryč, volám si s rodinou přes videohovory, doma s ní trávím čas, to je pro moji hlavu nejlepší. Přepne do úplně jiného režimu, sám na sobě cítím, že odjíždím na závody daleko lépe připravený se koncentrovat.
Na druhou stranu to odjíždění od rodiny je teď jistě složitější, mluvil o tom i Michal Krčmář.
On je v jiné situaci, má starší děti, které už vnímají, že odjíždí na dlouho. Ale je pro mě těžké vědět, že 26. listopadu odlétám a vrátím se 21. prosince. Možná se s holkama uvidím v Hochfilzenu, ale jinak je to skoro měsíc bez rodiny.
Jet s batoletem na olympijské hry by asi také nebylo ideální.
Bavili jsme se, jestli to nějakým způsobem realizovat, ale shodli jsme se, že by to nemělo cenu. Údolí Anterselvy bude stejně zavřené pro olympiádu, budou tam bydlet jen výpravy a nikdo z rodiny by se tam nedostal, takže by museli být mimo. A my v tom programu nemáme čas někam dojíždět, takže by stejně byl problém se osobně potkat.
