Článek
Vloni do přípravy naskočila jako česká Biatlonistka roku, jenže v září se neubránila nemoci, která ji těsně před sezonou držela v posteli a i po návratu ještě dlouho kašlala. Také jí chvíli trvalo, než se na tratích dostala do potřebné pohody.
„Letos probíhalo všechno bez komplikací, teď už to jen ukázat,“ těší se, až biatlonová zima vypukne naplno. Však se na sebe snažila dávat maximální pozor.
„Já byla opatrná každý rok, ale na podzim je těžké se těm nemocím ubránit, zvlášť když jsme častokrát oslabení tréninkovou zátěží,“ líčí pětadvacetiletá Voborníková. K tomu rozšířila spektrum doplňků stravy. „Všechno jsem navýšila a zařadila jich víc na podporu imunity,“ vypočítává.
Ve finském Vuokatti zakončily přípravu nominační závody českého týmu, v obou byla Voborníková třetí za Markétou Davidovou a Lucií Charvátovou, když na ně ztrácela na trati.
„Bezpochyby bych si představovala lepší běžecký čas, ale ke konci soustředění už jsem byla trochu unavená a bohužel ty moje začátky sezony nebývají takové, jaké bych si přála,“ připomíná.
Sezóna je ale dlouhá, její vrchol přijde v únoru na zimních olympijských hrách. „Vždycky se potřebuju rozzávodit, chybí mi trocha dynamiky. V trénincích jezdíme víc intervalů a pak je náročné přinutit tělo, aby se vyždímalo, bojuju s tím, že jsem zatuhlá,“ říká Voborníková.
Tereza Voborníková (vlevo) a Markéta Davidová na tiskové konferenci před startem biatlonové sezony.
Zatímco bývalá dvojnásobná juniorská mistryně světa si při závodech ve Vuokatti mohla jen otestovat formu, pro řadu jejích kolegů v týmu byly bojem o nominaci na úvodní Světové poháry v Östersundu a Hochfilzenu. Včetně Mikuláše Karlíka, který většinu minulé zimy strávil na závodech v nižším IBU Cupu.
„Kluci to měli fakt náročné, jak jsou vyrovnaní, každý rok se klučičí tým dost prostřídá. Jsem samozřejmě ráda, že to Mikulášovi vyšlo a bude moct ve Světovém poháru prodat to, co natrénoval,“ těší Voborníkovou, že do sezony vstoupí oba partneři mezi elitou.
Nejdůležitější bitva nominační sezony ale proběhne o start na olympiádě v Itálii, u biatlonistů přesněji v Anterselvě. Voborníková by neměla chybět, byť je sama v plánech opatrná. Její rodina už nakupovala vstupenky.
„Lístky se tam musí koupit hodně včas, nebylo na co čekat. Informovala jsem je dopředu, i když si start musím vybojovat. Budu se snažit, aby ty lístky nepřišly vniveč,“ usmívá se Voborníková, pro níž by italské hry byly druhou olympiádu.
Čeští biatlonisté, zleva Vítězslav Hornig, Michal Krčmář, nevidomáv parabiatlonistka Simona Bubeníčková, Tereza Voborníková a Markéta Davidová na tiskové konferenci před zahájením nové sezony.
V Pekingu si ve 22 letech odbyla úplnou premiéru na velké seniorské akci, z níž se pak přesouvala na úspěšný juniorský světový šampionát do amerického Soldier Hollow.
„Je fakt zvláštní, že už to jsou čtyři roky, neskutečně rychle to uteklo. Já si pořád připadám jako benjamínek, i když už rozhodně nejsem,“ vypráví. „Pamatuju si velkou zimu a cestu na druhou stranu světa, kde jsme to nikdo neznali. Anterselvu známe ze závodů i letních příprav, tak tam nebude takový wow efekt, ale zase bude mít jiné přínosy,“ těší se.
Do té doby ale objede ještě šest zastávek Světového poháru včetně Nového Města na Moravě. První tradičně na severu, program sezony odstartuje sobotními klasickými štafetami a nedělními smíšenými závody.
„Jak jsme byli dlouho na přípravě ve Finsku a teď letíme do Östersundu, je to tam takové smutné, jak je pořád tma, ponuro, šedo… Vždycky když pak přelétáme zpět do Evropy, máte pocit, že musíte nosit brýle, jak je to světlo silné,“ usmívá se.
„Podle předpovědi naštěstí nemá být v Östersundu nějaká extrémní zima, jaká tam bývá, ze samotného areálu mám takový neutrální pocit, ale na závody se těším,“ dodává biatlonistka pocházející z Hostinného.
