Článek
Nikoli samozřejmě nepovedeným vtipkováním o Hitlerovi, ale tím, jak se v dnešním kosmopolitním světě pojem národní tým mění a změnil. Už nikoli jen klubové celky, ale i reprezentační mužstva se stávají mixem hráčů z různých koutů světa. Ostatně, probíhající evropský šampionát to dokazuje víc než názorně.
Finalisté posledního mistrovství světa Francouzi mají třeba ve svém kádru hned šest hráčů, kteří se v zemi galského kohouta nenarodili. Portugalci jsou na tom podobně.
Němci nejen s polským triem
A takoví Němci? Jejich barvy a fotbalovou čest hájí hned trojice Poláků - útočníkem Lukasem Podolskim, jenž se v zahajovacím duelu EURO blýskl dvěma góly počínaje, a kanonýrem Miroslavem Klosem a záložníkem Piotrem Trochowskim konče. Tím ovšem výčet zdaleka nekončí. Trenér Joachim Löw nominoval do svého výběru i další „cizince“, kteří se sice v Německu narodili, ale kořeny mají daleko za hranicemi své nové země.
Otec Goméze je Španěl, táta Ondokora pochází z Ghany a to je tu ještě „švýcarský“ forvard Neuville a „brazilský“ útočník Kuranyi, fotbalista s maďarským jménem, jehož matka pochází z Panamy, on sám se narodil v Rio de Janeiru a po cestě cestuje s brazilským, panamským a německým pasem. Neměl snad Škorpil pravdu i v tom, že mluvit v souvislosti s národním týmem o typickém německém fotbalovém projevu je dost zavádějící?!
Kosmopolitní Portugalci
Podobnou kosmopolitní směsicí představují ovšem i reprezentační výběry Portugalska a Francie. Brazilský kouč ve službách Portugalska Luiz Felipe Scolari třeba sáhl po šesti fotbalistech, kteří se narodili v různých koutech světa. Budoucí spoluhráč Petra Čecha José Bosingwa uvádí jako místo narození Kinshase, hlavní město Zaire, Pepe pochází z Brazílie, Deco zrovna tak.
Mimochodem - kolem špílmachra týmu z Iberijského poloostrova panoval před pěti lety pořádný rozruch. Deco totiž moc toužil hrát za svou rodnou Brazílii, ale když se pozvánky do žádného reprezentačního výběru své země nedočkal, přijal po šesti letech čekání portugalské občanství a v nároďáku se objevil okamžitě. V prvním zápase paradoxně proti Brazílii.
Francouzský sextet
Rovněž Francie má ve svém výběru sextet, jenž světlo světa v zemi galského kohouta nespatřil. Ať už jde o náhradního gólmana Mandandu nebo zkušeného záložníka Makeleleho, kteří se narodili v Kongu, nebo dva další zkušené borce Patrice Evru a Patricka Vieiru s rodištěm v Senegalu. Šestici „cizinců“ doplňuje Boumsong z Kamerunu a útočník Malouda, který se sice narodil na území Francie, jenže na americkém kontinentu ve Francouzské Guayaně.
"Cizince" mají i Češi a Řekové
Reprezentačních týmů, které o sobě mohou prohlašovat, že jsou skutečnými národními mužstvy a nikoli kosmopolitním výběrem, hraje na letošním mistrovství Evropy málo. Rusové, Turci, Rumuni, Řekové a Češi mezi ně patří, i když třeba tatínek Marka Jankulovského pochází z Makedonie a řecký obránce Lukas Vyntra se zase pro změnu narodil v Čechách.
Možná dojde i na nároďáky
„Není podstatné, kde se člověk narodí, ale jak se identifikuje se svou novou vlastí. Což platí v normální společnosti, stejně jako ve fotbale,“ zamýšlí se nad tématem „cizinců“ v reprezentačních mužstvech psycholog a sociolog PhDr. Jaroslav Mužík.
Světová i evropská fotbalová generalita tak jednoznačný názor nemá, i když nahlas ho nevyslovuje. Zatím se spokojuje jen s tím, že se pokouší omezit počet skutečných cizinců v klubových mužstvech.
Před dvěma týdny na světovém kongresu FIFA v Sydney třeba 155 národních svazů odhlasovalo pravidlo 6 + 5, jež by mělo vstoupit v platnost v roce 2012. Podle něho bude muset každý klubový tým zahájit zápas minimálně s šesti fotbalisty, kteří jsou k dispozici reprezentačnímu mužstvu země, v níž se soutěž hraje.
Dost možná, že až FIFA vyřeší problém s klubovými celky, dostanou se na řadu i národní mužstva. Třeba proto, aby se spojení národní tým nestalo v dnešním kosmopolitním a migrujícím světě jen prázdným pojmem.
