BRÜCKNER GLOSUJE: Vyhrály týmy, které zavrhly přihrávkovanou

Ukázal to už zápas o třetí místo, nazval bych ho duelem zklamaných. Anglie mi připadala taková ještě nevyzrálá, zatímco Belgie se prezentovala jako zkušené, velmi sympatické mužstvo, které hrálo fotbal se vším všudy a zasloužilo si víc než utkání o třetí místo. Jenže na úkor koho... Rozhodují góly, a ty v semifinále stříleli Francouzi.

Finále nabídlo výborný fotbal se šesti góly. Bylo úplně odlišné od spousty jiných zápasů. Žádné taktické bránění a vyčkávání, jaké jsme někdy viděli už ve skupinách, finalisté si to rozdali na férovku, jak se říká. Chorvaté zaskočili Francouze v první půli hodně útočnou a  agresivní hrou. Ti měli v obranné fázi v prvním poločase snad poprvé na šampionátu problémy. Přitom jejich obrana je velice precizní a navíc hodně aktivní směrem dopředu. Přesto Chorvati prohrávali 1:2. Jeden vlastní gól, pak branka z penalty po smolné ruce... Takový je fotbal, nepředvídatelný a někdy i krutý.

Po přestávce hráli Francouzi zase svoji hru, kterou se prezentovali celý šampionát, a především ve vyřazovací části. Nikam na první pohled nespěchali, defenzivu měli lépe zajištěnou, propracovanou, konstruktivní s výbornou stoperskou dvojicí, a vyráželi do smrtících kontrů. Téměř vypustili tu shora zmíněnou přípravnou kombinaci. Po třetím gólu bylo prakticky rozhodnuto. Chorvaté byli na první pohled lepší, ale na to se nehraje. Dostali tři góly a zápas byl o něčem jiném. Francouzi byli velice efektivní, však také dali na šampionátu nejvíc gólů společně s Belgičany. Na jejich straně byl, jak já říkám, Faktor X. Nedá se vysvětlit, nedá se popsat, ale když ho nemáte na svojí straně, nevyhrajete.

Hodně se mluvilo o tom, že se na Chorvatech musí projevit únava, vždyť hráli tři prodloužení, což je jeden zápas navíc, a dvakrát šli až do penaltového rozstřelu. Únava se na nich projevila v těch dvou prodlouženích, kdy měli namále, ale v semifinále ne. Ve finále na nich nebyla znát ani v nejmenším. Byli plní energie. Energetický potenciál u hráčů kolísá, jednou je nahoře, pak dole, potom znovu vystoupá. Připadali mi daleko živější, energie z nich sálala od první minuty. Spíš Francouzi nebyli v první půli ve svojí kůži, ale pomohly jim ty dvě branky.

Ale podstatné je, že vyhrálo mužstvo velice pracovité, kompaktní, zdravě sebevědomé, i když hodně mladé, a také velmi dobře poskládané a cílevědomě vedené. A jak už jsem řekl v úvodu, vyhrál tým, který nejméně praktikoval postupný útok a přípravnou kombinaci. Že Francouzům tu a tam pomohlo i štěstí nebo náhoda, to k fotbalu patří. Oni mu šli svým poctivým přístupem naproti. Skvěle zvládli rychlý přechod z defenzivy i desetičlenné, do bleskové ofenzivy, a jak už jsem řekl, byli velice efektivní. To právě chybělo Chorvatům.

Už v průběhu šampionátu jsem hovořil o výborných hráčích právě z těchto čtyř týmů, a udělení Zlatého míče Lukovi Modričovi, hráči té zkušené generace, Ceny pro nejlepšího mladého hráče Kylianu Mbappému a Zlatých rukavic Thibautu Curtoisovi to jen potvrzují. Bylo to skoro symbolické. V těchto týmech byli i další výborní fotbalisté, zejména ve francouzském a belgickém.

Když se ohlédnu za celým mistrovstvím, pak bylo krásné a hodně dramatické. Nic vyloženě nového neukázalo, myslím z taktického pojetí. Ale nabídlo mnohem propracovanější defenzivu než dřívější šampionáty. Abyste ji překonal, musíte mít výjimečné hráče, kteří to dokáží výjimečnými, až geniálními řešeními situací. Jako individuality, ale s podporou týmu, a to je velice důležité. Když je máte, uspějete, a především tři nejlepší týmy je měly. Především Francie a Belgie.

Potvrdila se i síla standardních situací. Standardky hodně řešily problém s dobýváním neprostupné obrany. Když si vezmete, že téměř padesát procent branek padlo ze standardních situaci nebo po nich, či v jejich důsledku, pak to hovoří za mnohé. Vždyť i Chorvati precizní francouzské defenzívě v první půli dělali ze standardek velké problémy. Pro fotbal je určitě důležité, že se opět prosadilo ofenzívní pojetí, z něhož pramenilo hodně vstřelených gólů."