Článek
V pátek jste s AC Milán slavil vítězství 3:1 nad Sevillou v Superpoháru, kde jste vstřelil rozhodující druhý gól. Co pro vás to vítězství znamená?
Není to na takové úrovni jako Liga mistrů, ale já si toho triumfu ohromně cením. Tuhle trofej můžete získat jenom jako vítěz Champions league či Poháru UEFA. Už to samo o sobě znamená velký triumf. Když pak vyhrajete ten zápas, získáte další obrovské vítězství.
Jak jste si zápas užil ve stínu skutečnosti, že Sevilla nastoupila po smrti svého hráče Puerty, jenž v týdnu před utkáním podlehl následkům srdečního kolapsu?
Nikdy na ten zápas nezapomenu. Byl to hodně divný večer. Smutný. Měli jsme na dresu jeho jméno, uctili jsme jeho památku...
Pro vás se stal nezapomenutelným i z hlediska statistik. Dal jste gól na 2:1. Byl nejdůležitějším ve vaší kariéře?
Rozhodně. Moc jsem toho nevyhrál, tady jsem tím gólem otočil skóre a nakonec jsme pohár a medaile dostali my.
V minulé sezóně jste pozvedl nad hlavu pohár pro vítěze Ligy mistrů, teď jste vyhrál s AC Milán Superpohár. Je to začátek další skvělé sezóny?
Věřím, že tomu tak bude. Začali jsme podle přání. V prosinci nás čeká boj o Interkontinentální pohár, hrajeme Champions league a k tomu italská liga. Pokusíme se zaútočit na všechny trofeje. Doufám, že Superpohár byl jenom začátek. Bylo by krásné, kdybychom všechno vyhráli. Věřím, že alespoň jeden pohár ještě vyhrajeme.
Vážně je v hráčích v klubu taková touha po dalších vítězství?
Určitě. Dá se říct, že jsme nenasytní... Máme v kádru hráče, kteří vyhráli mistrovství světa, mistrovství Evropy, Ligu mistrů. Prostě vyhráli všechno. Ale v každém zápase ukazují, že chtějí vyhrát ještě více. Mají obrovskou touhu.
Vy jste byl v obou duelech italské ligy i zápase o Superpohár v základní sestavě. Je vaše pozice v AC Milán proti minulé sezóně pevnější?
Je jiná. Loni jsem odehrál hodně zápasů. Ukázal jsem trenérovi, že se mnou může počítat. Netvrdím, že mám stabilní místo v základní sestavě. To bych si nikdy nedovolil. Těší mě, že jsem byl třikrát na hřišti od první minuty. A budu se snažit, abych vydržel co nejdelší dobu. Ale je normální, že se sestava točí. Nedá se to celé odehrát v patnácti lidech.
Změnila se po loňské sezóně vaše úloha v týmu?
Postavení jsem měl vždycky dobré. Vedení i kluci mi věřili. Brali mě, i když jsem nehrál. Teď mám větší sebevědomí.
Posunul jste se do skupiny hráčů s rozhodujícím slovem v kabině?
Hlavní slovo mají hvězdy. Jinak se všichni hráči berou stejně.
A vy se hvězdou necítíte?
Ne. Já jsem důležitou součástí týmu. Hvězdou se vážně necítím. To je Ronaldo, Kaká, Pirlo, Inzaghi, Maldini. Hlavní slovo má pochopitelně Maldini. Začal třiadvacátou sezónu. To je neuvěřitelné. Pořád týmu velí. To je modla. Velký respekt má i Gattuso. Ale nemusí to často dokazovat, protože v takovém týmu všichni vědí, co je třeba.
Naznačil jste, jak může vypadat sezóna snů. Do velké míry to jistě ovlivní i nadcházející kvalifikační dvojzápas se San Marinem a Irskem. Nebo ne?
Rozhodně ano. Všichni do jednoho chceme na mistrovství Evropy. Víme, že musíme vyhrát v San Marinu i doma s Irskem. Já samozřejmě věřím, že uděláme šest bodů, což bude velký krok na šampionát.
První zápas reprezentační sezóny v Rakousku jste však vynechal. Proč?
Domluvil jsem se tak s trenérem Brücknerem už po kvalifikaci ve Walesu. Začínal jsem přípravu čtyřiadvacátého července. Zápas v Rakousku zapadal do posledního týdne před ligou. Chtěl jsem přípravu absolvovat celou. Bylo tomu tak po dvou letech. Nevynechal jsem jediný trénink. Cítím se vážně skvěle.
Zápas v Rakousku se týmu příliš nevydařil. Teď stojí v cestě San Marino. Nehrozí podcenění slabého soupeře?
Musíme se dostatečně motivovat. Tři body se počítají stejně jako v jiném zápase. Dostatečným varováním jsou pro nás problémy, které tam měli třeba právě Irové. Bude to těžké, ale nikdo nezpochybňuje fakt, že výhra je naší povinností.
