Článek
Loučení jste si asi moc nevychutnal.
Cítil jsem smutek. Vědomí, že už si nikdy nezazpívám hymnu, že už je to konec... V mém rozhodování o ukončení kariéry však sehrála roli spousta okolností. Na rozlučku jsem ale nemyslel. Nechtěl jsem nic oficiálního, před tou hrstkou fanoušků by to ani nevypadalo nejlépe. Zápas jsem pak odehrál na 100 procent.
Takže opravdu končíte? Hráči přece z reprezentace odcházejí a zase se do ní vracejí...
V mém případě je to jisté. Nedvěd či Koller, to bylo něco jiného. Já jsem v uvozovkách jen obyčejný obránce, jehož nebude tak těžké nahradit. Je třeba dát šanci mladším.
Málem jste na hřišti napsal dojemný příběh, protože v posledním utkání jste mohl dát rozhodující gól.
Škoda, trefil jsem to dobře. Pár centrů ze strany jsem také dal. Určitě bych si poslední zápas pamatoval lépe, kdybych gól sám dal nebo na něj nahrál. Proti Irům nám prostě chyběl i kousek štěstíčka, nepadlo nám to tam. Soupeř dobře bránil, těžko jsme se proti němu prosazovali.
Jak už jste zmínil - na vaši rozlučku přišlo jen osm tisíc diváků a víc byli slyšet Irové. To vás muselo hodně zklamat.
Určitě. Ale v poslední době jsme si už zvykli, že lidi nechodí. Nebylo to poprvé.
Dá se tedy říci, že česká fotbalová euforie je pryč?
Český fanoušek se asi namlsal tím, že ze všech předchozích kvalifikací jsme postoupili. Realita se ukáže, když se tolik nedaří. Myslím, že v této kvalifikaci jsme moc velkou podporu neměli. Ať si každý udělá obrázek sám...
Opravdu jste nevěděli, že Slovinsko vede v San Marinu?
Ne, nevěděli, výsledek jsme zjistili až v kabině. Je to bohužel realita, kvalifikace je pro nás neúspěšná.
