Rád se vrátí do Sigmy. A reprezentace? Fandím jí a neřekl jsem, že v ní končím, připomíná Rozehnal z Lille

Po zranění Baši se hned v úvodu sezóny dostal do základní sestavy. Lille má dobrý kádr, je v něm dánský reprezentační stoper Kjaer nebo belgický útočník Origi. Rozehnal je ale první volbou v případě výpadku ve stoperské dvojici.

„Je to tak. Teď hraji pravidelně, ale není to proto, že bych byl trvale v základní sestavě. Když přišel trenér Girard, sedli jsme si a on mi na rovinu řekl, že mě v mužstvu chce, ale nabízí mi jen místo prvního náhradníka za stoperskou dvojici Baša - Kjaer. Jedná upřímně, mluví s námi, to se mi líbí, protože vím, na čem jsem. Proto jsem v Lille zůstal a tuhle roli vzal. Vím, že si zahrají docela hodně, už mám na kontě pět ligových zápasů a jeden v nevydařené kvalifikaci Ligy mistrů s Portem. Přicházejí zranění, což nikomu nepřeji, karty, ale kouč nechává i hráče odpočinout, protože máme i s Evropskou ligou náročný program. Jsem rád za každý zápas a užívám si to,“ říkal spokojeně do telefonu.

Za předchozího trenér Garcii měl zaječí úmysly, i když rodina byla v Lille jinak spokojená. „Málo jsme komunikovali a já už jsem zvažoval, že si budu hledat jiné angažmá. Naštěstí pro mne k tomu nedošlo. Garcia odešel a s Girardem máme opravdu výborný vztah. To je pro hráče velmi důležité a motivující. Když jsem na hřišti, snažím se odvést maximum, abych po zápase nebyl sám na sebe naštvaný, že jsem nehrál to, na co mám,“ přiznal.

Role prvního náhradníka ve čtyřiatřiceti letech není špatná, ale Rozehnal s ní úplně smířený není. „Pochopitelně jsem naštvaný, i když vím, že na mne trenér neukáže, pokud jsou oba stopeři zdraví. Ale to naštvání je zdravé, makám, abych trenérovi v každém okamžiku dokázal, že mám na základ a jsem kdykoliv připravený. Takové napětí mi pomáhá. Navíc vím, že ta šance přijde," zdůraznil český stoper.

Jako první náhradník musí být pořád ve střehu a připravený, což ho prý popohání. „Není to lehké, ale mne i tohle motivuje, i když je lepší, když víte, že jdete na trávník od začátku. Naposledy jsem musel na hřiště za zraněného Bašu bez rozcvičení," vysvětlil.

Léta hrál za reprezentaci. Podílel se na bronzu z mistrovství Evropy 2004, pomohl týmu na světový šampionát 2006. Po ME 2008 a odchodu trenéra Brücknera se z národního týmu vytratil.

„Především chci říct, že jsem nikdy neřekl, že s reprezentací končím. Proto mě mrzelo, že to takhle trenér Bílek prezentoval. Svoje jsem si v reprezentaci odkopal, mám zlato s jednadvacítkou z roku 2002, byl jsem u třetího místa na EURO 2004, odehrál jsem za áčko šedesát zápasů a dal jeden gól. Snažím se hrát co nejlépe pro svůj klub. Jestli mají moje výkony reprezentační parametry, si netroufnu posuzovat. To je věc trenéra. Teď už je situace jiná, trenér Vrba má svoje hráče, beru to realisticky. Nepřemýšlím o pozvánce. Národnímu mužstvu fandíme už společně se synem Lukou, z výhry nad Nizozemskem jsme měli obrovskou radost," řekl s tím, že kdyby národní tým potřeboval, je připravený pomoci.

Nejvyšší soutěže hrál kromě Česka v Belgii, Anglii, Itálii, Německu a Francii. Tamní soutěž řadí kvalitou vysoko. „Určitě patří k nejlepším v Evropě a jde kvalitativně nahoru, ale úplně nejlepší není. Ve Francii hraje hodně dobrých fotbalistů a zápasy jsou vyrovnané i s těmi papírově nejslabšími soupeři. My jsme hned v úvodním podzimním kole remízovali s Métami a ve středu prohráli v Nice. Ligue 1 je teď hodně vyrovnaná," nabídl svůj pohled na soutěž země, která pořádá EURO 2016.

Podobně jako v jiných ligách je ale znát, že miliardářské kluby s obrovským finančním zázemím přeci jenom ční nad ostatními. „Samozřejmě ten rozdíl vidět je. Paris St. Germain nakoupil po vstupu arabských šejků spoustu hvězd v čele s Ibrahimovicem. První rok to ještě nefungovalo, ale v dalších už ano. Letos to zase trochu skřípe. I trenér Blanc přiznal, že oproti minulé sezóně to nejsou oni. U Monaka to bylo po vstupu miliardáře Rybolovleva podobné. V probíhající sezóně jim to ale zatím moc nešlape. Tyhle dva kluby jsou přesto podle kvality hráčských kádrů nejvýš. My ostatní se snažíme je porazit, ztížit jim cestu k titulu a bojujeme o pohárovou Evropu. Pochopitelně je těžké se s těmito velkokluby měřit," konstatoval stoper Lille.

Klub, v němž působí, rozhodně nepatří k bohatým, ale pravidelně hraje evropské poháry. V jeho dresu si zahrál i Ligu mistrů. O žádný zázrak se prý ale nejedná. „Máme výborného prezidenta pana Seydouxe. V klubu se dobře pracuje i v tom smyslu, že za draho prodaného hráče přijde jiný, také kvalitní nebo hodně perspektivní. Je tu pohoda, klub funguje na vysoké profesionální úrovni," vysvětlil.

A přiznal, že klub není pod takovým tlakem jako Monako nebo Paris St. Germain. „To určitě ne. Nikomu samozřejmě není jedno, když se nevyhraje, ale na druhou stranu tu není ten tlak, že se pořád musí vyhrávat. Jedem po své linii. Naším cílem je uhrát v každé sezóně účast v evropských pohárech, a pokud možno skončit do třetího místa. Pochopitelně i náš klub chce vyhrát nějakou trofej. Na poháry jsou fanoušci Lille zvyklí a my chceme na hřišti také něco dokázat," zdůraznil Rozehnal.

V Lille David Rozehnal působí už čtyři roky. Rodina se rozrostla a je tu spokojená, ale o trvalém životě v zahraničí neuvažuje. Líbí se nám tu opravdu moc. Manželka Petra i já tady máme přátele a syn Luca, kterému bude sedm let, už chodí do místní školy. Francouzky umí lépe než já (smích), což pro mne není nejlepší vizitka. Jazyky se mu ale v životě neztratí. Teď zrovna kouká na pohádku. Roční Beatku jsem před chvilkou uložil do postýlky. Hlavní je, že jsme všichni zdraví a spokojení," nechal nahlédnout do rodinného zázemí.

Když přišla řeč na jeho budoucnost, odpověděl bez zaváhání: „Cítím se dobře, rozhodně ne na čtyřiatřicet. Hraji kvalitní soutěž v dobrém týmu, kopu i evropský pohár, pořád na to mám. Nejsem páté kolo u vozu. Smlouva mi končí v létě. Uvidím, co bude dál. Možná zůstanu, nebo půjdu jinam, třeba se už v létě vrátím domů. Rozhodně s rodinou neplánujeme, že zůstaneme v zahraničí."

A hned nabídl důkaz, jak pečlivě sleduje český fotbal a především Sigmu Olomouc, kde fotbalově vyrostl. Její osud mu není lhostejný.

„Pořád ji sleduji. Je to klub mého srdce. Sestup jsem těžce nesl. Nezačala sice druholigovou sezónu dobře, ale ona se z toho dostane a postoupí zpátky do nejvyšší soutěže. A co se mne týká, nic nechci slibovat. Pokud se to příští rok ke konci jara vyvine tak, že se vrátím domů, a v Sigmě by měli zájem, tak proč ne. Věřím, že bych jí měl co dát," vzkázal David Rozehnal, rodák ze Šternberka, na Hanou.