Hlavní obsah

Hrabal má Čerepovci továrnu i Prior

PRAHA

Ve Vsetíně by se mu sezóna pomalu chýlila ke konci, ale v ruském Čerepovci se může chystat na play-off. V jednadvaceti letech si hokejový obránce Josef Hrabal kroutí svou první zahraniční štaci a už není vykulený ani z reprezentační pozvánky. "Snad to nedopadne jako na minulém srazu," zahání myšlenku na listopadové zranění ramene z přátelského zápasu se Švédy.

Článek

Karjala cup si nezahrál, v kabině už si ale jako nováček nepřipadá. "Dost kluků znám, nejsem tak nervózní jako poprvé." Nabídce z movité ruské ligy se podle něj nedalo odolat. Ale první zkušenosti byly rozpačité. "Čerepovec... No, je to dost jiné než u nás. Naštěstí se všechno točí kolem hokeje. Máme novou halu, dobré fanoušky. Taky vyhráváme, takže jsem spokojený."

O hokejisty je v klubu postaráno nadmíru dobře. "Bydlím v domě, kde je dalších sedm hráčů. Každý máme svůj byt. Zajišťují nám stravu, před tréninkem pro nás posílají autobus." Zvykl si i na noční můru všech krajánků v ruské lize - úmorné cestování. "Oni už to ale mají zmáknuté. Letíme vždycky den předem. Většinou to trvá dvě, tři hodinky. Jedinou výjimkou byl Chabarovsk, kam se letělo 9 hodin, ale tam už naštěstí hrát nebudeme," mávne rukou.

Na tréninku trefil hvězdu Kovalenka

Město samotné ho ale moc nenadchlo. "V železárnách Severstal pracuje přes dvě stě tisíc lidí. Továrna ohraničuje město, lidé bydlí v barácích uprostřed," popisuje mladík. Na zábavu stejně moc času nemá. "Vlastně ani netuším, co bych tam dělal. Jsou tam ale čtyři nákupní centra, dala by se přirovnat k bývalému Prioru. Nejvíc stejně utrácím za cédéčka."

V Čerepovci patří k nejmladším bekům, přesto je na ledě dost vytížený. Respekt ze sebe setřásl brzy. Při jednom z prvních tréninků omylem napálil do kapitána týmu Kovalenka. Střídačka se smála, naštěstí to od hvězdy mužstva neslízl. Spoluhráči mu před odletem do Česka také přáli, aby dal na reprezentačním turnaji co nejvíc gólů. "Tak jsem jim říkal, že si nějaký schovám na Rusko. Škoda jen, že z Čerepovce v ruském nároďáku nikdo není, mohli jsme se trochu hecovat."

Na partu si stěžovat nemůže. Hodně mu po příchodu do Ruska pomohl slovenský útočník Radovan Somík, bývalý spoluhráč ze Vsetína, i kanadský gólman Marc Lamothe. "Vůbec nemám deprese z toho, že jsem tam sám. Brzy se to stejně změní. Po Švédských hrách tam se mnou odletí přítelkyně," těší se Hrabal.

Reklama

Související témata: