Článek
Po osmi kolech ruské ligy jste měl jediný bod, teď jste za dvě kola zaznamenal pět. Už jste se v Rusku hokejově chytil?
Já byl se sebou spokojený i v těch osmi kolech, akorát že se mi nedařilo bodovat.
Ale asi od vás v Ufě čekají hlavně góly a nahrávky. Cítil jste tlak, že byste se jako posila ze zahraničí měl více prosazovat?
Já to čekal i sám od sebe. Cítil jsem se solidně, ale jediný efekt byla jedna gólová nahrávka z prvního zápasu, navíc ještě kolenem... Trochu se ode mě odklánělo štěstí, trefoval jsem tyčky, bylo to ubíjející...
Ruský hokej vám tedy sedl?
Stejně jako v životě i v hokeji má každý národ svá specifika, musel jsem se trochu přizpůsobovat. V přátelácích mi to dělalo problémy, pak už jsem si osvojil, kam mám jako bránící centr jezdit.
Co se týče nehokejových specifik, které vám dělalo největší starosti?
Rusové mají jiné návyky, ale nic, z čeho bych byl vyjevenej. Největší změna je, že musím mluvit rusky...
A jak vám to jde?
Docela jo, i když to není na žádné velké vykládání.
Rozhovory v ruštině dáváte?
Už jsem mluvil dokonce i do televize, ale když jsem to pak zpětně slyšel, bylo to hrozný. Teď po mně chtěli zase rozhovor, tak jsem řekl, že radši ne...
Co se dá v Ufě dělat, když máte od hokeje volno?
Zrovna teď máme volný den, tak jsem byl s rodinou v obchoďáku, kde je i dětské hřiště. Takže jsme lezli po prolejzačkách.
Pouštíte se do velkých nákupů?
Hlavně holky strašně utrácejí. (smích) Je to pěkné centrum, dá se tady koupit fakt všechno.
Jak se v Rusku manželce s dcerou líbí? Nenudí se, když jste na dlouhých cestách?
Trochu nudné to pro ně určitě je, ale co se dá dělat. Nehorší je, že začíná zima, teď je tady na nule, takže ven můžou jen navlečené.
Kolik bude stupňů, až dorazí pravé ruské mrazy?
No, vloni prý bylo i minus čtyřicet...
Vzal jste si s sebou české filmy na dlouhé zimní večery?
S Radkem Philippem jsme jich na DVD vzali dost. Tedy aspoň jsme si mysleli, že máme velkou zásobu, ale vyčerpali jsme ji záhy, většinu z nich už jsem viděl minimálně dvakrát.
Jak snášíte dlouhé cestování na ligová utkání?
Na zápasy lítáme, tak to není o moc delší. Na menší vzdálenosti máme menší vrtulové letadlo.
Nebojíte se s ním?
Je to trochu nezvyk, ale zatím to vždycky vzlétlo i přistálo. (úsměv)
Jací jsou v Ufě fanoušci? Prožívají zápasy jako ti pardubičtí?
Tady je o dost menší stadión, asi pro čtyři tisíce, ale atmosféra bývá dobrá. Když s Radkem po vítězném zápase skáčeme šipky, jsou v extázi.
Ostatní se k vám nepřidají?
Ne, ne. Jenom my dva.
Nechybí vám v kabině český humor a srandičky, kterými jste byl v Pardubicích pověstný?
Tak to chybí. Nebo je tu aspoň neumíme vytvářet. Jednak je jejich humor jiný a druhá věc je, že ještě moc neznáme slova.
Přesto když za vámi třeba za měsíc funkcionáři Ufy přijdou, jestli prodloužíte o další rok, kývnete?
Byl bych tomu nakloněný. Říká se, že je to tu těžké, ale já na žádný velký problém nenarazil. Taky nezastírám, že významným důvodem, proč se sem chodí, jsou finance.
