Článek
Co vězí za nemohoucností národního týmu před pražskými diváky?
To kdybych věděl, tak jsme ten gól dali. Možná větší klid na hokejkách, šance tam byly. Asi kdybychom se dostali k nějaké střele v přesilovce... V tom byl rapidní rozdíl, jak hrála přesilovku Kanada a jak my.
Soupeř tak dobře bránil?
Spíš jsme ty přesilovky hrály blbě. Měli jsme sice nové lajny, které nebyly tak sehrané, ale každý z nás ten hokej hraje dlouho a měl by vědět, jak to funguje. Koukali jsme ale na Kanadu a říkali si, že je to neuvěřitelný... Jednou jsem to tam bránil a bylo to teda zajímavý. Když oni se dostanou do třetiny a začnout to točit, tak člověk neví, kam má skočit.
Můžete trochu porovnat sílu loňské Kanady s tou letošní?
Je vidět, že i letos mají skvělé hokejisty. Dokážou si krásně nahrát, ten klid na hokejkách, i zakončení, to byl rozdíl. My měli šance a ani jsme při nich netrefili bránu.
Co jste zjistili o síle týmu z konfrontace s úřadujícími mistry světa?
Dvě třetiny jsme hráli dobře, byl to vyrovnaný hokej, ale jakmile dali třetí gól, tak jsme trochu psychicky odpadli, ale jinak naše hra nebyla tak špatná.
Překvapilo vás, jak diváci v O2 areně neustále fandí, i když 240 minut od vás neviděli gól?
To je neuvěřitelný, hrát tady zápasy je skvělý. Když lidi přijdou, tak člověk do toho šlape ještě víc. Možná v první třetině bláznili i Kanaďané, kdy tam propadávali a my chodili do přečíslení a do brejků. Jenže jsme ty šance nevyužili.
Snad české fanoušky potěšíte alespoň na dálku z Moskvy.
Nás hrozně mrzí, že v generálce gól nepadl. Ve finále jsme si říkali: Pojďme dát alespoň jeden, ale zase nic.
