V Čechách žije, našel si tam manželku, teď proti nim nastoupí. Nelekneme se vás, vzkazuje Pajič

„Ještě nikdy jsem proti Česku nehrál, bude to pro mě něco nového," přikyvuje sedmadvacetiletý forvard perfektní češtinou a prozrazuje, že spoustu hráčů z kádru soupeře zná. „Ve středu jsem se s některými bavil. Z české extraligy si pamatuji Kováře, Láďu Šmída, Francouze, Trončinského, Krejčíka nebo Hertla. Dělá to vlastně skoro půlku týmu," usměje se Pajič.

Přestože Slovinci budou v duelu proti Česku jasným outsiderem, dopředu nic nevzdávají. „Češi vzbuzují respekt, ale nemůžeme se jich leknout. Můžeme je potrápit, ale musíme hrát jinak než se Švýcarskem (s ním ve středu prohráli 1:7), hlavně víc bruslit, abychom stíhali. Pak by to mohlo být zajímavý. Jestli ale nebudeme v pohybu a dáme Čechům moc prostoru, aby s pukem kouzlili, bude to zase průser."

Na Českou republiku nedá Pajič dopustit, nyní však jdou všechny sympatie stranou. „I manželka, která je Češka a v Praze spolu žijeme už přes osm let, bude fandit mně a Slovinsku. To je přeci jasný," znovu se rozesměje rodák z Jesenice, který v extralize hájil například barvy Liberce, Mladé Boleslavi nebo Ústí nad Labem, kde se stal miláčkem tamních fanoušků.

Před touto sezónou sice Česko vyměnil za italskou nejvyšší soutěž, kde nastupoval za Pontebbu, nejradši by se ale vrátil zpátky. „Když budu úplně upřímný, chtěl bych se vrátit a hrát extraligu. Co ale vím, jsou tam teď nějaká nová pravidla s nasazováním mladých hráčů, takže to bude hodně těžké," mrzí Pajiče a přiznává, že první liga ho příliš neláká.

Teď se však plně soustřeďuje na mistrovství světa, kde se však Slovincům zatím nedaří. Ze čtyř zápasů vydolovali pouhý bod a jsou blízko sestupu z elitní soutěže. „Hlavně prohry s Dánskem, Norskem a Běloruskem nás mrzí. Byli jsme lepší, ale neproměňovali šance. Klidně jsme mohli mít devět bodů, máme ale jen jeden a jsme blízko sestupu," uvědomuje si Pajič, jenž ale na letošní reprezentační sezónu nezapomene.

Slovinci se totiž kvalifikovali mezi osm mužstev, která si v příštím roce zahrají na olympiádě v Soči. Vůbec poprvé ve svých dějinách. „Už dlouho jsme věděli, že hrajeme docela dobrý hokej, ale výsledky nepřicházely. Až v kvalifikaci se to i s trochou štěstí zlomilo. „Pořád si uvědomujeme, že jsme malý stát, který sbírá zkušenosti. Ale zlepšujeme se," neuniklo Pajičovi, ale přiznává, že vychovávat nové talenty je ve Slovinsku dost náročné.

„Máme dohromady asi šest zimáků, takže není kde hrát. Slovinci ale hokej milují, rádi na něj koukají," tvrdí a hlavu si nedělá ani z toho, že na OH můžou nastoupit jako tým, který si v příštím roce paradoxně nemusí zahrát světový šampionát. „Do Soči jsme z kvalifikace postoupili, takže si olympiádu zasloužíme. Když teď na mistrovství spadneme, nedá se nic dělat. Prostě to tak bude."