Článek
Zámořská hokejová sezóna vám skončila před šesti týdny, co jste za tu dobu doma stihl?
Byl jsem hodně s rodinou, taky jsem oběhl všechny kamarády. Teď se ještě chystám na svatbu spoluhráče Christiana Ehrhoffa do Německa. Tam se pár lidí od nás z týmu taky sejde.
Takže led vám ještě nechybí?
Právě že chybí. Už jsem s bráchou začal přípravu, ale při tenise jsem si vyvrtl kotník, čili mám týden pauzu. Těším se dost na srpen, kdy poletíme s Rosťou Oleszem a Martinem Havlátem trénovat do Montrealu.
Pro vás byla minulá sezóna s bilancí 26 gólů a 40 asistencí průlomová. Čekal jste, že vám ročník takhle vyjde?
Popravdě vůbec ne. Snad to příští rok bude podobné a obránci si mě nebudou tolik všímat.
Když ale hrajete s Phoenixem, tak si vás bratr Zbyněk na ledě určitě najde. Jak ty vzájemné souboje vlastně vnímají vaši rodiče?
Hlavně si přejí, ať je prý v normální hrací době remíza a v prodloužení už je jim to jedno.
Z osmi zápasů proti bratrovým Coyotes jste vyhráli šestkrát, ale utržili i debakl 0:8...
To mám od bráchy na talíři doteď. Nám ale ten zápas paradoxně pomohl. Sedli jsme si a řekli si spoustu věcí. Pak už naše hra vypadala mnohem líp.
Cítil jste, že k vám kouč Wilson přistupoval jako ke klíčovému hráči?
Za hvězdu mě v San Jose asi neberou, ale trenér mi hodně věří. Dává mě na led i v těžkých situacích. Ke konci jsem hrál s Thorntonem a Cheechooem, to bylo super.
V průběhu května byla zveřejněna statistika, podle níž jste hráčem, který se v NHL nejvíc vyplatí. Nasbíral jste 66 kanadských bodů a inkasoval na zámořské poměry nikterak astronomických 471 tisíc dolarů platu. Mělo to v San Jose ohlas?
O tomhle mi jen říkal kamarád, ale klubové vedení to asi nevyvedlo z klidu...
V příští sezóně se vám plat sice zdvojnásobí, ale pak tu studii můžete použít jako silný argument pro vyjednávání o novém kontraktu.
(Směje se) No, snad mi pak něco přidají.
V play-off jste znovu přejeli Nashville, ale pak vypadli s Detroitem. Neměl klub přece jen větší ambice?
Management byl hodně zklamaný. V pátém zápase jsme přitom měli Detroit na lopatě, ale Robert Lang vyrovnal pětatřicet vteřin před koncem základní hrací doby. V prodloužení jsme udělali strašidelnou chybu a už jsme se vezli.
Takže týmová rozlučka se nesla ve smutném duchu?
To ne. Party byla v pohodě. Ženatí spoluhráči vzali manželky a děti, my ostatní přítelkyně.
Za rok budou chtít Sharks určitě výš, je to tak?
Organizace je hodně ambiciózní a já taky věřím, že ještě půjdeme nahoru. Myslím, že máme tým na zisk Stanley cupu. Když posílíme o dva tři hráče, nebude to nemožné.
Jak vůbec fanoušci berou hokej v Kalifornii?
Výhodou je, že San Jose není velké město, a navíc v něm nemají pořádný tým amerického fotbalu nebo baseballu. Hokej je sport číslo jedna a pořád je vyprodáno. Lidi tím docela žijí.
To znamená, že vás fanoušci na ulici poznávají a dresy s vaší jmenovkou jdou na odbyt?
(Smích) Přítelkyně mi říkala, že občas nějakého „Michálka“ zahlédla. Lidi za mnou občas přijdou, ale není to tak hrozné.
