Voráček: Dřív se beci zaměřovali na Girouxe, teď dostáváme nařezáno oba

Mně to tady tlučou do hlavy každý den. Ale snažím se to nějak moc nevnímat, zvlášť když posledních 14 dnů hrajeme dobře jako mančaft. Je to story spíš pro novináře, než pro mě.

Jasně, ale ten celkový úspěch je hodně daleko. Nejlepší by bylo, kdybychom uhráli play off, já bych vyhrál bodování a ještě jsme udělali úspěch ve Stanley Cupu. Ale to chci asi moc.

To by byl vrchol kariéry. Udělat tam placku, to by bylo něco. Pořád mám ale povinnosti tady. Hrát v play off by bylo po tom začátku, jaký jsme měli opravdu výborné. Uvidíme. Když jsem mohl přijet hrát za nároďák, tak jsem vždycky rád dorazil. Mám skvělé vzpomínky na rok 2010 i 2011. Tlak by byl ale obrovský, protože lidi jsou určitě hodně natěšení.

Někdy máš špatný zápas a najednou ti přistanou dvě druhé nahrávky, ani nevíš odkud. Jindy připravíš čtyři tutovky nebo se do nich dostaneš sám a nic tam nepadne. Pět šest zápasů jsem toho moc neudělal, ale snažím se soustředit na to, jak pomoct týmu vyhrávat. A to se docela daří. Sice nedáváme góly, ale aspoň vyhráváme.

Horší už to moc být nemůže. Mít za posledních šest zápasů nějaké dva body, když hrajete 20 minut za zápas, tak očekávání jsou větší. Ale já odehrál 50 utkání na nejvyšší úrovni, co jsem mohl a teď to tam nepadá, což se stává. Musím dělat pořád ty samé věci a góly zase začnou padat, protože naše hra není špatná.

Všechno se odvíjí od výsledku: když vyhráváte, všechno je v pořádku a všichni jsou spokojení, říkají, že to se stává, když to tam nepadne. Když prohrajete, jako třeba naposled s Columbusem, tak je kritika samozřejmě větší. Ale asi i oprávněná. Když dostáváme takové minuty na ledě od trenéra, tak bychom rozdíl v zápase měli udělat. A taky jsme to dělali padesát utkání. Nejsme ale roboti, to se občas stane, že to tam nespadne.

Stoprocentně. Myslím, že rozdíl proti prvním 30 zápasům je enormní. Než dostanu puk, tak už schytám ránu přes ruku. Dostávám rány zleva zprava a ani o tom nevím. Od Vánoc hokej opravdu bolí. Ale tak je to všude. Když se podíváte na Crosbyho s Malkinem, na Kanea, takhle se proti nim hraje. A ve druhé polovině sezóny už zápasy nebývají 6:4, 5:2, ale 2:1, 3:2. Je to o hodně taktičtější, víc se hraje do obrany. Ale s tím musíme počítat. Když hraju v první lajně, s nejlepším centrem na světě, tak bude ta pozornost větší s každým zápasem.

Určitě. Obránci se zaměřovali na něj. Teď si myslím, že dostáváme nařezáno oba dva stejně. Tak se ale vyhrává Stanley Cup. Musí se to řezat a hrát dobrá obrana.

Ono je těžké v sezóně něco nabrat, člověk toho hrozně moc vypotí. Přes sezónu problém nemám, problém byl v létě. Když přijedu domů do Čech, máma vaří dva obědy a dvě večeře. Ale já jsem doma měsíc, pak vždycky zmizím do Montrealu a tam makám. Loni jsem zkusil shodit, abych byl lehčí a rychlejší. Moc se mi nejdřív nechtělo, protože mi vyhovovala váha, na které jsem byl. Ale řekl jsem si, že to zkusím a sezóna je zatím vynikající.

Jak vychází s Crosbym? Kde se seznámil s americkou přítelkyní? Jaké má plány po konci kariéry? Dočtete se v pátečním vydání deníku Právo.